Článek
Měsíc čaruje, porci svitu, daruje…
Podobný ledoborci, nebeským mořem, popluje.
Nic ho nerozhází, klidný výraz, v tváři.
Nechá nás nahlédnout, pouze jednu stranu, zahlédnout.
Majestátně, se tváří, odolává stáří…
Daleko, v oblacích.
Nemíří na slepo, celé nás prozáří!
Celistvými, nás shledá.
Žádné námitky, nemá.
Stříbřitým prachem, pokryje.
Neumdlévá, čaruje.
Nový impuls, vlévá.
Světlo a stín, spojuje.
Loveckým, ho nazývali…
Do svých niter, zvali.
Úplňku svit, není skoupý.
Nejtemnější kouty, umí prozářit.
Krásný, s barevným prstencem.
Mentorem, spojencem.
Tam kde stál včera, ještě.
Není dnes, ani náhodou.
Dohledám ho lehce, září noční oblohou.
Pustím ho, do svého nitra, do své ložnice.
Nebude nic stejné, zítra.
Prosím, ať do snů, pronikne.
Ráno deku, poskládám…
Světlo úplňku, postrádám.
