Článek
Prvomájová
Rozkvetly třešně…
„Potěšit se běžte!“
Zkrásněly sady.
„Okouzlí vás, to se vsadím!“
Skrývá se poupatech.
Ulpívá ve vlasech.
Výkřiky do tmy, do větru.
Rozkvetly třešně…
V sadech najdu potěchu.
Poletují v sadech, v básních.
Zůstane na rtech, teplo zvláštní.
Svědkem větvička májová.
Krásce v rozpuku podobná.
Kouzlo polibků.
Bez nich se máj neobejde.
V pravou chvíli , potichu vejde.
Možná se někdy těžko rozpozná.
Přesto stále s námi, všudypřítomná.
Občas smutné sady…
Lásku kvést, viděly by rády.
Častěji se s ní potkávat.
Tisíce vzdušných políbení dostávat.
Na každém kroku.
Lásky o kousek víc.
Aspoň trochu…
Na tradici věří sad.
Nenechá to, jen tak…
Na ni sází.
„Koukej!“
Mládenec dívku doprovází.
Na procházce dědeček s babičkou.
Potěšil slovem, upřímnou hubičkou.
Rozkvetly třešně…
Políbit se nechte.
Prosluněným dnem.
O věčné lásce snem.
Vůní rozkvetlého sadu.
Krása nemá vadu.
Pochybovat o prvomájovém zvyku?
„Zbytečné hledat chybu!“
Směšné…
„Do sadu se podívat běžte.“
Tisíce políbení.
Škarohlíd názor změnil.
Dětský smích, co pohladí.
Sadem se vítr prohání.
Do celého světa nese zprávu.
„Láska kvete.“
Sadař vyhrál sázku…
Nečekám na prvomájový průvod.
Vyjadřuji lásku, nehledám důvod.
Květům, sadu.
Vnímám dobře míněnou radu.
Občas se může zdát jako špatný vtip…
Dík vyjadřuji životu.
Dám na jeho tip.
Žádná výhra v loterii nenahradí lásku.
Dala jsem vše v sázku!
Procesí, co sad ještě neviděl.
Málem by mu jeden záviděl.
Přihlíží polibkům.
Ne, jen tak, ze zvyku.
Opravdovým, z horoucí lásky.
Platí uzavřené sázky.
Může vřelé projevy sledovat.
Nikdy neodkvete…
Navždy májem, máj.
