Článek
Ráno prchalo.
Zvonění zaspalo.
Rozbřesk tahá z postele.
Dveře na modro natřené.
Do nového dne zvou.
Loučím se s tmou.
Prostor, abych slunce uvítala.
Se všemi tvory si důvěrně povídala.
Ve svém, v soukromí.
Včely přilétaly.
Obšťastnily louky okolní.
Takové místo, abych o něj stála.
Jako bych ho dávno, od vidění znala.
Neohraničený pozemek, bez plotu.
Nejasný výdělek.
S laněmi pastvinu sdílet, ochotu.
Rozprávkový dóm…
Konejšivá tma pod lampou.
Okny dokořán bych se pyšnila.
Rozradostněná, nahá tančila.
S ptáčky komponovala.
Před deštěm se neschovávala.
Klid uvítala.
Jen ze zvyku se zasnila.
Ódu na radost složím.
Prostor pro nicotu tvořím.
Všudypřítomný Život.
Kmitající ticho.
Můj domov, můj chrám.
Takové místo znám.
Pro něj hořím…
Otevřenými dveřmi život proudí.
„Všichni vítáni!“
Nikoho nezarmoutím.
Na parcelu nečíhám.
Stavební povolení stranou ponechám.
Ticho může vstoupit.
Zářivě modrou natřené.
Stesky klíčem zamčené.
Na tři západy.
Na radost nekonečné nápady.
Neobyčejné dveře…
Prostor už existuje, ve mně.
Volně rostoucí kvítí barevné.
Vlna za vlnou, prochází, skrze mě.
Dotkne se hloubky.
Vymete všechny kouty.
Vyžene z hlavy brouky.
Pocity nádherné…
„Neobouvej se, pojď dál.“
Volně přístupný chrám.
Mrak se přežene.
Hodiny bijí na kostele.
Než se otočím, chystám večeři.
Nestraší ve věži.
Můj chráněný kout.
Slov už bylo dost.
Do ticha se ponořím.
Ptáčci dál krásně švitoří.
Jejich věc…
S nezájmem, prosím, nepoplést.
Nehlídám čas.
Dotek vzácného nesetřást.
Přistoupím k oknu, dokořán dveře.
Život pozvu, dobře se mi vede.
Prosvícené, pro mě pravé místo.
Srdce odemčené.
Slunce nad obzorem nízko.
