Článek
Samovolnosti
Mnoho mi dávají.
Jen se mihnou.
Stát mě nechají.
Pozastavím se vždy, na chvíli.
Potěší, přesně zacílí.
Na cestách setkání.
Cosi mě pohání.
Tam, kam jsem ani nechtěla.
V počátcích jsem se té síle divila.
„Jak ráda se jí podvoluji nyní.!“
Nikdy nelituji.
Mé přesvědčení sílí…
Oboustranně výhodné.
Nepovažuji nic za náhodné.
Souznění, slova plynou.
Na stejnou vlnu ladění.
V dialogu splynou.
Vítám setkání.
Zdánlivě náhodná.
Ještě před chvílí neznámí.
Teď zaznívají slova podobná.
Vstřícná energie.
Umí atmosféru změnit.
Píše se další příběh.
Takové situace se dějí.
Okolnosti…
K sobě nás přivedly.
Samovolnosti…
Fungují, naštěstí.
Jedna duše…
Na slunci se hřála.
Kdo ví, proč nad prázdným hrnkem seděla.
Proč zrovna sem ji cesta táhla.
„Jak mám tušit, co mě dnes ven vytáhlo?“
Vítr ve vlasech nám sluší.
Kolo samo tímto směrem spěchalo.
V porozumění zalíbení.
Nahuštěnou duši.
„Proč nad tím bádat?“
Děje se to, zkrátka…
„Samovolnosti, nahodilosti?“
Každý ať si vybere.
V sobě si to přebere.
Srdcem, po libosti.
Jak magnet podobné přitahuji.
I kdyby náhoda jen…
O takovou stojím.
Nadšeně přijímám.
Srdečně děkuji.
Se zdánlivě cizími sounáležitost.
Vstřícnost pěstuji.
Setkání letmá.
Nad duší podhuštěnou se slitují.
