Článek
Skřítci
Pohádkově…
V jehličím vystlané chodbě.
Odraz na jezírku.
Sama v lesním tichu.
Se srnou pohled do očí.
Bílým zrcátkem se ke mně otočí.
Umí přivábit…
Obejmout, pohladit.
Nechat vůni nadechnout.
Zpěv vyslechnout.
Čarovný les…
Skála s permoníčky.
Na skalách mech.
„Kdo se v chodbičkách schovává?“
„Kdo lesu pomáhá?“
Všude kolem tolik života!
Malí pomocníci.
Z pohádek postavičky.
Kolem prstu si mě omotá.
Zeleným hájemstvím dál.
Celou mě spolykal.
Potěšil, myšlenky zesměšnil.
Klid daroval…
Přitahuje, krásně tu je.
Spoustu lidí to ví.
Lesní postavičky si mě nakloní.
Nešlo minout, tuhle dívku.
Copánky zapletené .
Cesta nás svede.
Oslovím malou lesní vílu.
Pár rozpustilých vlásků.
Lesem na kočárku.
Chvilku si se mnou povídá.
Něco jiného ji zajímá.
Poletují rozpustile vlásky.
Šimrají spánky.
Potkala jsem Leontýnku.
Sdílet se mnou jen okamžik, ochotná.
V příšeří oči dokořán.
Na kouzla uvěřím.
S lesem příměří.
Skřítkovi podobná.
Své dlouhé jméno nevysloví.
Marně písmenka loví.
Nejde to po předu, ani pozpátku.
Usazená v kočárku.
Na nic si nestýská.
Sdělí mi očekávání zázraku.
Narození bratříčka.
Zaraduje se les i okolí!
Možná příště své jméno vysloví.
Mé kroky budou do ticha vést.
Potkáme se, na jedné z mnoha cest.
„Bezpečně poznám Leontýnku!“
Navštívím království víl.
Bratříček doprovodí dívku.
Vesele pobíhají, na schovávanou hrají.
Tajemství, co zůstane v říši skřítků.
Zakleté do ticha.
Do pařízků.
Les kouzlí…
Do pohádkové říše jsme vklouzli.
Vidět dětskýma očima.
Pod povrch se podívat.
Do domečku pro skřítky nahlédnout.
Hlouběji dohlédnout.
Proklouznout malým okénkem.
Dovědět se více o světě.
Po žebříčku o patro víš.
Vyseknout poklonu pařezu.
Žádnou tíhu na zádech nenesu.
Lesu, vílám, skřítkům, blíž.
