Článek
Slunečná strana
Slunečného dne pousmání.
Dočká se mých díkůvzdání.
Prý je výhodné velice.
Nacházet se na slunečné straně ulice.
Prosluněnou kráčet.
Nechat se jasem doprovázet.
Lebedím si, koupu se v jeho přízni.
Rozzářené tváře.
Slunce v duši.
S takovými ráda potkávám se.
Krásní, aniž to tuší…
Díky slunci, díky Životu.
Jasné nebe dni sluší.
Pohladit, potěšit, má ochotu.
Výhodnými světlé chvilky shledávám…
„A když zrovna neposvítí?“
Pochybnosti odpočívat nechávám.
Zachmuřená tvář, shrbená záda.
„To mi není podobné!“
Radost na holičkách nenechávám.
Ať si o tom myslí kdo chce, co chce.
Potkávám rozzářené chodce.
S úsměvem, ať se děje, co se děje.
„Ve stínu se ploužit?“
To nikomu neprospěje..
Nenechám se zlákat.
Do zdánlivého bezpečí, do stínu.
Se sluncem, i když se smráká.
Bláhovost nabídek prominu.
„Takovým nevěřím!“
Za svitu, i poté, co se sešeří.
S potěšením na přímém slunci.
Prozářená tvář každému sluší.
Myslím si o tom své…
Vítám paprsky prospěšné.
Zrovna teď nechodím po ulici…
Na balkóně ležím.
Slunce po levici.
Doporučení věřím, bedlivě střežím.
Se sluncem vřelý vztah.
Radost na dosah.
Duhový paprsek na špičce nosu.
Pootevřu oči trochu.
Mile polechtal.
Není, kdo by cestu vzdal.
Nepatrná škvírka, mezi řasami.
Paprsků celá sbírka.
Verš pro radost zapsaný.
Za víčky duhové nitky.
„Úplně si mě omotaly!“
Za srdce chytly…
Vynechám stranu stinnou.
Přejdu…
Na tu jinou.
Žít, bavit se.
Se sluncem jít.
Ozdobou ulice.
