Článek
Zvony zvoní, bim bam…
Ohromená stojím.
Ke všednosti nespěchám.
Rozvibrované tělo, z masa, kostí.
Slova zbytečnosti.
V nitru, pro svátečnost, chrám.
Rozezněly se, bim bam…
Není proč, emocím uhýbat.
Zvonů souhra, v těle dohra.
Slzy tečou, přesto se usmívám.
Zabydlely se, ve věžích.
Po schodech, poběžím.
Závratě nemívám.
V kalendáři neděle…
Zprvu se rozhoupaly, nesměle.
Teď udeřily plnou silou!
Ptáci volají: Zvony bijou!
Zpívají, když se rozednívá.
Měděné tělo, se rozechvívá.
Vyzvánějí, bim bam…
Srdce katedrál.
Nesou se tóny povětřím.
Vibrují zvony, slechy nešetří.
Vychladly postele.
Hodin jak na kostele.
Nastražené uši mám.
Zvony zvoní, bim bam.
