Článek
Srdcovky
Zjara záplava květů.
Tisíce nových světů.
Krásou potěšila.
Omamná vůně se rozhostila.
Zahrady zdobí květy.
„Další jaro, to to letí…“
Leckde v sadě, na zahradě.
Třešně rozkvetly, právě.
Poupátka, rozkvetla zahrádka.
Ve vzduchu jaro…
Během noci se kouzlo stalo.
Bílé květy se rozvinuly.
Včelám vyhověly.
Obalené stromy…
Servác marně hrozí.
Pankrác s pytlem sněhu spěchá.
Včely nebudou čekat.
Bonifác šanci žádnou.
Teplé jaro, všichni žasnou.
Žofie vítaná.
Stromy smáčí do rána.
Včely nad alejí poletují.
S květy se pomilují.
Mávnou blankytnými křídly.
Všimnou si, na poslední chvíli.
Mládenci pod rozkvetlé třešně dívky vodí.
Rty se v polibku spojí.
Chlapec s dívkou do aleje půjdou.
Květy marně hledat budou.
Objeví se, malé zelené cosi.
Pecku to v sobě nosí.
Zelená dozrála v rudou.
Sady plné kosů budou.
A také dívek a chlapců…
Třešní plnou kapsu.
Včely sledují dopuštění.
Žádná práce už tu pro ně není.
Na radost pohlédnou.
Na líbání dohlédnou.
V aleji to jako v úle bzučí.
Pro třešně na strom lezou kluci.
Jaro odešlo, dívkám se zastesklo.
Líbilo se jim líbání…
„Zbytečné stýskání!“
Dál budou s chlapci do sadu chodit.
Za ruce se vodit.
Krásné, pod stromy se zasnít.
Tváře zrudlé letní vášní.
Slunce žár, opálil lýtka.
Do sadu přišli…
On posledních pár třešní trhá.
Vášnivě ji líbá.
Za uši pověsili třešně.
Domů se nechce.
Lehli si do trávy.
Pecky tlačí, nevadí.
Bzučí včely, krásný svět celý.
Zahořel letní žár.
Tisíce polibků chlapec dívce dal.
Nespočítáš na prstech ruky.
Kolik třešní natrhali dívkám kluci.
Vzduchem pecky létají.
Červi reptají.
Srdcovky letním láskám přejí.
Na slunci se hřejí.
Dívka s chlapcem už dlouho chodí.
Do sadu ji vodí.
V nenávratnu žár.
Rozkvetlé aleje.
Poztrácených pecek pár…
Láska zahřeje.
