Článek
Talířky
Jak ovce stát, je nechám.
Volbu mám…
„Nebudu ve frontě, čekat!“
Zlatem zdobené talířky.
Porcelán zdobily, malířky.
Do jiného podniků spěchám.
Na jiné místo, pryč, někam…
V kapse halířky, plné talířky.
Koláče za mřížkou.
Pekly se, s babičkou.
Navrácená sláva, v novodobém bistru.
Posadím se ráda…
U okna, místo chytnu.
Na stolech, letité talířky…
Tuhý mráz za dvířky.
Vevnitř útulno, obsluha napilno.
Kavárenský šum, lomoz nádobí.
Tváří se světově, jakoby.
Oprýskané šálky, hrnky.
Ouško se odlomí, brzy.
Zlaté kytičky, okraje.
Led roztaje…
Vzpomínky zaplést do mřížek.
Pro vůni koláčů, na počest babiček.
Vyndavaly je ve svátek, z kredenců.
Na židli leží kabátek.
„Lidí jak mravenců!“
Do parádních cukřenek lezli.
Poněkud vlezlí…
Cukr kradli, babičky pastičky, kladly.
Bláhový, ve frontě, čeká.
Obsloužit se nechám.
V retro hrníčku, stydne káva.
Koláč ochutnávám..
„Pozor na mřížku!“
Věnuji, s verši, ruličku.
Na kavárny dopustit, nedám!
