Článek
Protiví se mi hluk dálnice. Stovky náklaďáků, aut tisíce. Není mi po chuti zběsilá rychlost. Řidičů nervozita, zbrklost. Zvuk klaksonu se mnou neladí. Jedu po okrsce, pomalá jízda mě naladí.
Pozoruji řepky lány… „Dálnice ať si hučí, někde v dáli!“ Ten neutuchající rachot slyší i hluší. Stáhnu okénko, včely mi do uší bzučí. Nechám za sebou auťáků kolony. Při prvním sjezdu na vedlejší silnici odbočím. Není pro mě chaos a troubení. Odpustím si tohle soužení.
Jedu si svým tempem. Kochám se okolní krajinou. „Je to všude tak hezké!“ Ke zběsilosti se nenechám strhnout. Vím dobře, kam se vrtnout. Po klikatých cestách jet si dovolím, objedu výmoly. Jízda po vedlejší má své výhody…
Nikde čtyřproudová dálnice. Zato klid, ptáčků tisíce. Ukazatel mě do ráje vede. Stojím na rozcestí, motor tiše přede. Správný směr mi ukázal, nacházím se v oblasti Toulava. „Slyšíte to taky?“ Toulava… „Jak krásně to slovo zazní, k dobrodružství nabádá!“
Ruch dálnice mi vůbec nechybí. Tady jsem správně, žádné pochyby. Nezajímá mě maximální povolená rychlost, Toulavou se budu toulat, do lesa blízko. Není tu žádný motorest. Zato spoustu malin nezralých, sotva začaly kvést. Nevyhledávám odpočívadlo. Kde se mi zachce zastavím. Teď právě mě to napadlo.
Před sebou pořádnou štreku. Moc se těším, nepodléhám spěchu. Nemusím být nikde načas. Hodím blinkr, les na pozdrav mává. Na vedlejších silnicích potkávám nablýskané veterány. Sympaťáci, pomalou jízdu mají rádi. “ Sbohem dálnice, už nečekej mě tu více!“ Raději šotolinou, kilometry zvolna plynou… To má pro mě velké kouzlo. Zrodil se nápad… „Navštívím Targa Florio!“
V serpentinách rally. „To bude jízda, to mě baví!“ Závodění Junkové přenechám, výhledy se pokochám. Na odpočívadle mi vítr vlasy rozcuchá, u kabrioletu střecha shrnutá. Objednám si nápoj libozvučného jména. V něm síla sicilských citrusů, to je věda celá. Osvěží a skvěle chutná. Úsměvem zaplatím, hotovost není nutná. Jak se praví: „Patti chiari, amicizia lunga.“ Vyrovnám účet, závody mi jsou putna! Citronáda Targa Florio v krku zaperlí. Pomalá jízda, balzám na nervy.
Slunce mi do karet nahrává. V serpentinách klikatých jsem zpomalila. Přesto na celé čáře vyhrávám! Nezávodím, jen v jednom případě hlavu skloním. Aby mi vavřínový věnec nasadili! Na stupních vítězů stojím, vychutnávám opojnou chvíli.
Pomalu labužnicky dopíjím… Stálo za to zpomalit, zastavit na chvíli. Jedu dál s hlavou vztyčenou! Jak už tady bylo mnohokrát řečeno… Na cestě, uvítám všechny pocestné. Jedu svým tempem… Právě tak, abych se mohla kochat životem, prohlížet si modré nebe. Hrdá sama na sebe. Jistá, že tenhle závod se mi povede.
Přibrzdím… Za příští zatáčkou otevřel se výhled nádherný. Vychutnávám si každý okamžik, na cestách klikatých. Kdo zpomalí, ten vyhrává… Lahodný nápoj Targa Florio se podává.
