Článek
Tečka
Je s námi, léto.
Všudezdejší, neuteklo.
Skloňuji ho ve všech tvarech.
Popíjím v plážových barech.
V jeho přízni se koupu.
Vřelý otisk v každém koutu.
V nebeských výšinách ho vídám.
Dávám něžná, přídavná jména.
Léto…
Prodloužené světlo.
Nejoblíbenější z módních doplňků.
Měsíc v úplňku.
Slunce nad hlavou.
Dny zvolna poplavou.
Ponořena ve svém útulku.
Vlaštovek letky.
S oblaky pletky.
„Co ve výškách hledají?“
Roznášejí radost po kraji.
„Podle jakých zákonů se den s měsícem střídá?“
Pro odpovědi jsem přišla.
Do prostoru otázky.
Za větou otazník.
Jindy vykřičník.
Zvěsti o létě vykřičí!
„Kam asi letí?“
Před sebou obrazy letní.
Potok a studánka.
Letní žár od rána.
Kaluže a bouře.
Vše dovoleno.
Chybí soudce.
Vzal si dovolenou…
Na vlně léta se sklouznem.
Překrásný čas.
Tři tečky…
Konce sloky předobraz.
Slovesa nestačí.
Přívaly štěstí, bosá skotačím.
Vlaštovky křídly mávly.
Světlo, co občas se vzdálí.
Spousta otazníků…
Nechám je plavat.
Spláchnu chmury u rybníku.
Ve vodě naznak.
Léto bosé…
Vůněmi prosycené.
K jeho poctě.
Louky plné květin.
Nálada letní.
Celé lány slunečnic.
Dovedou duši roztančit.
Pět na léto ódy.
Psát prózu, básně, slohy.
Slov tisíce, knih stohy.
Tak zřejmé, tak nejisté.
S létem se krásné pojí.
Kytary nejsou k utišení.
Pod hvězdami chtějí hrát.
O radosti, co přináší čas letní.
Zpívat, život milovat.
Rána voňavá, rosy líbání.
„Pojďte, štěstí se rozdává!“
Volné hřiště na hraní.
Bota ve škarpě.
Tulák vše zbytečné poztrácel.
Po svobodě, duše volání.
Ještě pár vět
Nechat radost rozletět
Nechám vše otevřené
Vykřičník mě nedožene
Z potěšení vlečka
Teď je konec
.
