Článek
Nechat vlát vlasy, zbožňuji.
Vůni větru, lenost řeky, miluji.
Nesedět doma.
Do víru života se nechat pozvat.
Radost z pohybu.
V tom velkou oblibu.
Podobné potkávám…
Bezpečně poznávám.
Zacinkám, na pozdrav mávnu.
Rozpustilým dětem.
Usměvavým maminkám.
Seriózním pánům.
Na benzínce v rohlíku párek.
Plechovku s pitím, nazdárek!
Na dojezd dobrý…
O pár kilometrů dál, sběr pozdní.
Něco fajnovějšího na zub.
„Co nabízejí v tomhle stánku?“
Spočinutí, hostina.
Vzpomínka hřejivá.
V provinčním městečku.
Dobrota ke snědku.
Málem v Řecku!
„To byla pecka!“ , obsluze řeknu.
Slunce se do mě opírá…
Výhled slibný, větřík klidný.
Osvěží hrdlo vyprahlý.
Na náměstí stánek, mile překvapí.
Osmahlé tváře, umí pohladit vánek.
České brambory, s vůní dálek.
Se sklenkou vína, v dobré společnosti.
Nadělil radost olivový hájek.
Ospalé městečko mě hostí.
Můžu, tak po vlastní ose jedu.
Zpátky vlakem.
„Přece kolo nepovedu!“
Hlavu vystrčenou z okýnka.
Čerstvý luft prospívá.
Se zamotanými prameny souboj svedu.
Bez svěžího závanu si život představit nedovedu.
Je to výhodné, se domnívám…
Podél trati tolik kvítí!
Vůni nepochytím…
Cestou domů v couráku.
Krása kytek.
Zůstala na svahu…
„Kontrola jízdenek.“
Průvodčí vlídný.
Mých rozcuchaných vlasů se zalekne.
Však rozpaky neuvidí…
Za vítr ve vlasech ráda.
Za cestu podél řeky.
Na počasí štěstí.
Dlouhá štreka, za to stála.
Vděčná za vůni dálek.
Za pána, co provozuje stánek.
Za víno, co se u nás urodilo.
Za vypulírovanou sklenku.
Víno se v ní roztančilo.
Vydat se nazdařbůh, zbožňuji.
Překvapení miluji.
Provinční městečka vlídná.
Posezení klidná.
Vyměněné úsměvy.
Po řece poplují…
Za krásný den děkuji.
