Článek
Včera večer, host do domu, vešel…
V barevném plášti, zmoklou hůl.
Vyjímečnost, vnáší, tiše vplul.
Neklepal, od deště, se oklepal.
Zazářil, prosvítil byt.
Včera v podvečer, se mnou večeřel.
Nechal mě snít.
Nebe půlí, potěšit zná.
Kdo není z žuly, pookřál.
Sotva nakoukl, už se poroučel.
Oknem vyklouzl, bral to obloukem.
Překročil most a už se loučí, host.
Nebeský poutník, jeho odchod, rmoutí…
Jak přišel, odešel.
Nespěchal, neběžel.
Pomalu se vytrácel.
Bůhvíkam se trmácel.
Kam až most vede?
Pomůže překlenout nebe?
Spoustu otázek, zakryly mraky, šedé.
Končí den, končí návštěva…
Odchází zahalen, stojím zmatená.
Loučí se, v deštivém závoji.
K němu se tak připojit!
Po duhovém mostě, kráčet.
Za sebou se neotáčet.
Vítaným hostem, činit prospěch.
Obloukem se k sobě vracet.
Barevnost nepoztrácet.
