Článek
Zbloudilá
Na nový den natěšená.
Ranním šerem polapená.
V neznámém místě.
V mapách zapsané jistě.
Nenahlížím do nich.
Tohle je spontánní podnik.
Naslepo, vím své…
V lesním přítmí…
Ptáčci zbystří.
Do prudkého kopce se drápu.
Ránu mávnu.
Odejdou myšlenky nemístné.
„Zabloudila jsem správně?“
„Snažím se marně?“
Stojí to za to, zajisté…
Zbloudilá, za to ráda.
Ohromující výhled bych nepotkala.
Nechat se překvapit.
Tričko propotit.
V tom radost spočívá.
Vyvede mě pěšina.
Strmý svah…
Světlo na dosah.
Odměněná, zaskočená.
Kroužící káně.
Pejsek, co radostí skáče.
Šípkové keře.
Zapomenuté kouty.
Na kopci svěže.
Nahoru koutky.
Pochybuji, že se v mapách píše.
O tak kouzelném místě..
Neměla jsem tušení.
Ptáci protestují.
Nechtějí být rušeni.
Nepočítali s vetřelcem.
A já tu s nimi přece jsem.
Sotva se rozední.
Po deštivém, zabloudil k nám.
S předstihem, létu se podobal.
Prosluněný den.
Potkal se s úsměvem.
Do kopce mě hnal.
Občas se ztratí, ovečka.
Vzestupy, pády, navíc kolečka.
Sem tam zabloudí…
Něco lákavého ji odloudí.
Že je to jen naoko, brzy zjistí.
Něco podstatného chybí.
Propotit tričko.
Světlu blízko.
Vyčistit hlavu.
Narušit idylu ptákům.
Navzdory protestům.
Do kopce vytrvale.
Bez hlesu…
Bloudím, potkávám.
Bloumám, dostávám.
Ohromující výhled…
Pastýř ke slovu přišel.
Pár slov s nim ztratím…
Domů se pokorně vracím.
Ovečka zbloudilá.
V mapách číst nechtěla.
