Článek
Závěr posledního ligového derby byl opravdu nechutný a je až s podivem, že neskončil nějakou horší tragédií, jakou by bylo vážné zranění hráče, diváka, rozhodčího, či kohokoliv dalšího na stadionu. Když člověk vidí, jak pobíhají se světlicemi a střílejí je do klece na fanoušky druhého tábora, je snad zázrak, že nikdo nepřišel o oko. Doufám tedy, že žádné opravdu vážné zdravotní následky po sobotě nemá nikdo, protože pokud by tomu tak bylo, tak už to patrně bylo publikováno.
Je možné, že jsme tuto katarzi potřebovali, abychom si řekli dost a začali narůstající problémy konečně řešit, pokud k tomu tato ostuda pomůže, jenom dobře. Sobotním událostem předcházela celá řada symptomatických příznaků, které nebyly řešeny a přestože některé samozřejmě přesahují oblast české kopané a mají širší přesah, pojďme se podívat na poslední období právě v oblasti českého fotbalu a ve Slavii.
Měli jsme tu Ivánka, Berbra, ale také Fevoluci a nyní tu máme Match-fixing, měli jsme 3 rozhodčí, potom 5 (brankoví), teď máme rozhodčí u videa, ovšem VAR spíše, než jako řešení, působí jako zdroj nových problémů. VAR by měl jasně odhalovat a napravovat chyby rozhodčích, ovšem nejen v českém prostředí se neustále potýkáme s definicí tzv. zjevných chyb a není ligové kolo, ve kterém by se neřešilo nějaké pochybení VAR. I díky VAR se rozdávají červené karty za nesmysly a komise rozhodčích většinou řeší, jak všechno pokrýt a rozhodčí i VAR pochválit i za zjevné nesmysly. Vrcholem impotence komise rozhodčích bylo vyjádření komise rozhodčích k červené kartě pro olomouckého Lurvinka – červená byla správně, ale žlutá by také nevadila. Objektivně sice není možné udělat ostrou a nezpochybnitelnou čáru, za jaké zákroky je žlutá a za jaké červená, vždy budou nějaké zákroky tvz. na hraně, ale u takto zjevného případu absolutně nulové intenzity, kdy šlo spíše o pohlazení a absenci úmyslu zasáhnout protihráče, prostě nemůže být o červené kartě vůbec řeč a pokud se komise rozhodčích vyjádří, tak jak se vyjádřila, nemůže se nikdo divit, že se mezi příznivci všech klubů šíří jisté pnutí. Ještě horší je situace u hry rukou, jak jsem viděli v semifinále ligy mistrů, nejde jen o český problém, ale tak zmatené nastavení pravidel při posuzování hry rukou v pokutovém území, jaké máme, klidu také nepřidá.
Mohli bychom jásat, že jsou pryč temné doby, kdy české rozhodčí řídil pan Berbr, ale skutečně se od té doby něco změnilo, existuje napříč kluby a asociačními strukturami reálná snaha o změnu? Nevypadá to tak, vidíme plamenná prohlášení o exemplárních trestech pro osmnáctileté kluky, co se „namočili“ do Match-fixingu, ale to je tak vše. Tady se pustím na trošku tenký led, chápu, že většina moralistů bude tvrdit, že Match-fixing je stejné zlo, jako prodaný zápas nebo, že jde minimálně o začátek, který většinou pokračuje právě k prodávání zápasů, ale co když ne. Je skutečně sázka počet rohů a snaha o vstřelení více branek stejně závažná jako prodaný zápas - není a trest musí odpovídat závažnosti provinění, v opačném případě se nikam neposuneme.
Samostatným příběhem je potom přístup vedení SK Slavie Praha, které to se snahou o zbavení se komplexu věčně druhých a ubrečených dost přepálilo. Slavii se musí nechat, že v posledních dvaceti letech se Spartě sportovně minimálně vyrovnává a někdy je i objektivně lepší. Pryč jsou doby, kdy byla Slavia bez stadionu, nyní je to se stadiony spíše naopak. Ale pak tu máme tu snahu udělat ze Slavie kult, případně náboženství a vštěpovat příznivcům klubu nenávist ke Spartě, ale zároveň tvrdit, my jsem ti lepší, my jsme moudří intelektuálové nad věcí a sparťané jsou omezenci. Pokud je toto fakticky oficiální klubová filozofie, může se někdo divit tomu, že tlupa rozvášněných primitivů provede, to co provedla?
Stačí se podívat třeba na komentář autora, který vystupuje pod jménem Pepi Bican, tento si hraje na inteligenta v klubu inteligentů a sobotní dění samozřejmě odsuzuje, ale pokud i on píše „taky nenávidím Spartu“ tak čemu se diví.
Pokud lepšoslávisti včetně hráčů, trenérů a vedení klubu dlouhodobě hecují sebe a své jednodušší příznivce k nenávisti proti jinému klubu a dlouhodobě dochází k přehlížení veškerých excesů, jde jen o logický důsledek výchovy k nenávisti. Chtělo by to u všech zúčastněných velmi ubrat na důrazu k nenávisti vůči soupeře. Žádný jiný klub nemá takové množství charakterově pochybných hráčů jako Slavia. Stačí se podívat na jejich nedávné excesy, které až do soboty byly neustále relativizovány a obhajovány. Jaký příklad dávají tyto hvězdy prvního týmu malým klukům, kteří by k nim měli vzhlížet a snažit se dostat z přípravky do áčka? Většina týmu Slavie se chová jako banda zákeřných neustále brečících stimulantů, šílenec Chorý měl v této sezoně dostat 5 až 6 ČK, některé dostal, mistr Bořil je samostatná kategorie, to, co on si nikdy nedovolil, ani Tomáš Řepka, a to už je nějaká konkurence. To, co předvedl Douďera u lajny, je reklama na fair-play, proč nedostal žlutou kartu za toto své extempore. Stačí se podívat na jeho věčné simulace v minulých zápasech – to je opravdu vzor fotbalového bojovníka. Když dal mladý Tomáš Holeš gól Arsenalu, také jsem jako i sparťan jásal, jaká to byla krása a co z toho kluka v Edenu vychovali, dneska je to stejný charakterový invalida, jako výše uvedení, vše pod dohledem distingovaných gentlemanů Řeháka a Houšteckého. Šikula Chytil, co kopne brankáře do hlavy, jasně i já věřím, že ho chtěl jen lehce škrtnout a neodhadl to, ovšem když si takhle zahrává s ohněm. Není těch excesů opravdu už nějak moc a řeší je někdo?
Když potom někteří jednodušší jedinci vidí, co vše je povoleno a co vše projde, můžeme se divit, že získají pocit, že si mohou dovolit cokoliv? Není to tak dlouho, co Slavie „exemplárně“ potrestala Chorého a Bořila prospěšnými pracemi a o jaký konkrétní trest, že mělo jít? Dle dostupných informací má prospěšné práce přitom vybrat klub, nabízí se třeba některá z CSR aktivit, tedy například v rámci klubového nadačního fondu, spolupráce se školami nebo třeba úklidové práce na stadionu a v jeho okolí. Tohle opravdu myslí vážně, že tyhle dva šampióny, jejichž záludnosti všichni viděli v televizi budou ukazovat dětem ve škole jako sportovní vzory?
Když se na většině stadionů objevují případy, kdy podavači míčů místo jejich podávání hru schválně zdržují a hostujícím hráčům míče odmítají vydat, jaké je řešení, raději podavače nahradíme kužely, aby byl klid, touto optikou bychom stejně mohli nahradit i hráče, to by byla podívaná.
Zpět k sobotnímu zápasu, další exces, který nikdo neřešil bylo neakceptovatelné chování pořadatele, který slovně napadl hráče Sparty, jak je tohle možné. Asi dokážu pochopit rozhodčího, že nechtěl nabuzené domácí více dráždit, ale opět šlo o další střípek do mozaiky, co vše je ještě možné. Když může na protihráče naběhnout pořadatel, proč by to nemohli zkusit borci z tribuny sever, tak to prostě zkusili.
Máme jedinečnou šanci se poučit, je dobře, že se nikomu nic vážného nestalo a nezbývá, než doufat, že problémy začneme skutečně řešit. Slavia si titul zaslouží, Sparta nedokázala na hřišti ani jednou porazit, všichni si ale zasloužíme jinou Slavii. Slavii respektující a respektu hodnou, nikoli nenávistnou.
