Článek
Jen necelých pět měsíců po této tragédii Amerika prostřednictvím své největší sportovní události uctila téměř tři tisíce obětí, poděkovala záchranářům a zároveň ukázala, že se dokáže vrátit k normálnímu životu.
Atmosféra celého Super Bowlu byla proto výrazně jiná než v předchozích letech. NFL původně plánovala předzápasovou show ve stylu tradičního karnevalu Mardi Gras, velmi populárního v Louisianě. Po 11. září se však plány zásadně změnily. Liga společně s televizí Fox vytvořila program založený na patriotismu, vzpomínkách a oslavě lidí, kteří po útocích pomáhali. Mottem vysílání se stalo „Heroes, Hope & Homeland“, tedy hrdinové, naděje a vlast.
Amerika před výkopem
Už před samotným zápasem bylo jasné, že tento Super Bowl bude výjimečný. Na trávník Louisiana Superdome nastoupil Boston Pops Orchestra a zazněl Lincoln Portrait od Aarona Coplanda. Do programu se zapojili bývalí američtí prezidenti Gerald Ford, Jimmy Carter, George H. W. Bush a Bill Clinton, zatímco Nancy Reagan zastoupila svého manžela Ronalda Reagana. Přibližně třicet legend NFL následně předčítalo části Deklarace nezávislosti.
Součástí programu byli také lidé, kteří se po 11. září ocitli v první linii. Paul McCartney zazpíval svou píseň „Freedom“, kterou napsal v reakci na útoky, a Mary J. Blige s Marcem Anthonym se spojili se sborem policistů, hasičů a pracovníků pošty při vystoupení s písní „America the Beautiful“. Program následně uzavřela Mariah Carey americkou hymnou.
Patriotismus byl všudypřítomný. NFL a Fox se rozhodly celý den koncipovat jako připomínku obětí 11. září a zároveň vzdát hold mužům a ženám sloužícím v rámci vojenské operace Trvalá svoboda. Podle tehdejších představitelů NFL bylo od prvních dnů po útocích jasné, že Super Bowl bude muset na tragédii nějakým způsobem reagovat.
Super Bowl ve znamení jednoty
Samotné utkání mezi New England Patriots a St. Louis Rams mělo téměř symbolický význam. NFL po 11. září odložila jeden hrací týden a následně musela posunout celý program play off. Super Bowl se proto poprvé v historii odehrál až v únoru.
Konání Super Bowlu navíc zdaleka nebylo samozřejmostí a NFL musela řešit obrovské množství bezpečnostních opatření. Přesto trvala na tom, že se zápas musí odehrát. Cílem nebylo tragédii ignorovat, ale ukázat, že teroristické útoky nemohou zastavit život v zemi.
Super Bowl byl vůbec poprvé označen americkým ministerstvem vnitřní bezpečnosti za Národní bezpečnostní událost mimořádného významu, označení, které se do té doby používalo spíše pro inauguraci prezidenta USA, Valné shromáždění OSN v New Yorku nebo návštěvy významných zahraničních státníků. Hráči New England Patriots nastoupili k předzápasovému týmovému představení společně. Namísto tradičního představování jednotlivých ofenzivních a defenzivních hráčů požádal trenér Bill Belichick, aby byl celý tým představen najednou. V atmosféře po 11. září tento moment symbolizoval jednotu a později se stal standardem při představování účastníků Super Bowlu.
U2 a nejsilnější moment celého večera
Vrchol vzpomínky na oběti přišel o poločasové přestávce.
Na pódium v Louisiana Superdome nastoupila irská kapela U2. Její vystoupení nebylo klasickou zábavnou halftime show. Bylo koncipováno jako pocta lidem, kteří zemřeli při útocích 11. září.
U2 během jedenáctiminutového vystoupení zahráli tři skladby: „Beautiful Day“, „MLK“ a „Where the Streets Have No Name“. Za kapelou se postupně začala objevovat jména obětí teroristických útoků. Jejich seznam se promítal na obrovský transparent, který sahal od podlahy až ke stropu stadionu.
Jak vystoupení pokračovalo, seznam téměř tří tisíc jmen se pohyboval za kapelou vzhůru. Celý stadion tak během jednoho z nejsledovanějších televizních přenosů roku sledoval jména lidí, kteří přišli o život v New Yorku, Washingtonu a Pensylvánii.
Na konci „Where the Streets Have No Name“ přišel okamžik, který se stal jedním z nejslavnějších v historii Super Bowlu. Zpěvák Bono otevřel svou koženou bundu a odhalil podšívku s vyobrazenou americkou vlajkou.
Nebyla to jen další vlastenecká show. V kontextu několika měsíců po 11. září šlo o emotivní spojení hudby, sportu, vzpomínky a americké identity.
Zápas, který přesáhl sport
Význam Super Bowlu XXXVI byl větší než samotné utkání. Sport se v měsících po 11. září stal jedním z prostorů, kde se Američané mohli znovu společně setkávat.
Tento zápas zdaleka přesáhl sport a získal občanský charakter. Umožňoval lidem představit si, že jsou součástí něčeho většího než oni sami.
NFL si tento význam uvědomovala. Komisař Paul Tagliabue trval na tom, aby byl celý Super Bowl XXXVI výrazně vlastenecký a aby vzdal hold lidem, kteří pomáhali při záchraně a následcích útoků, stejně jako těm, kteří zemřeli.
Samotný zápas pak přinesl příběh, který dokonale zapadl do atmosféry večera. New England Patriots, vedení mladým quarterbackem Tomem Bradym, porazili favorizované St. Louis Rams 20:17. O vítězství rozhodl Adam Vinatieri field goalem v posledních sekundách. Jak symbolické, že tento zápas vyhrál tým nesoucí jméno Patriots, tedy Patrioti, odkazující na kolonisty třinácti amerických kolonií, kteří se během americké revoluce vzbouřili proti britské nadvládě a v červenci 1776 vyhlásili nezávislost Spojených států.
Pro Patriots šlo o historicky první triumf ve finálovém zápase NFL. Pro Ameriku to však byl především večer, během kterého se sport stal prostředkem vzpomínky a symbolem návratu k životu po jedné z největších tragédií v dějinách země.
Super Bowl XXXVI proto zůstává jedním z nejvýraznějších příkladů toho, jak může sport v mimořádném okamžiku překročit hranice samotné hry. Ještě před několika měsíci Spojené státy prožívaly šok a nejistotu. V únoru 2002 se miliony Američanů znovu sešly u televize.
Tentokrát ale nejen kvůli fotbalu.
Kvůli vzpomínce, jednotě a naději.
