Článek
Pomineme-li kvalifikaci pak do turnajové pavouku vždy vstupuje 128 hráčů. Každý z nich si před odehráním prvního míčku hýčká naději na postup do 2. kola. 32 nasazených hráčů očekává, že se dostane do 2. týdne. Kolik z těchto hráčů však lze reálně označit za adepty na vítězství? Nedávná historie ukazuje, že v novodobém tenise lze mezi vyvolené řadit 4 hráče! Jakékoliv širší spektrum adeptů na výhru nereflektuje výsledky posledních 15 let.
Od roku 2010 se k dnešnímu dni odehrálo 60 grandslamových turnajů. Pouze 8× na celkové vítězství dosáhl hráč, který do turnaje vstupoval s postavením na žebříčku mimo top 4. Výčet úspěšných vypadá následovně: Wawrinka Australian Open 2014 (8.), Cilic US Open 2014 (14.), Wawrinka French Open 2015 (8.), Federer Australian Open 2017 (17.), Djokovic Wimbledon 2018 (12.), Djokovic US Open (6.), Nadal Australian Open 2022 (6.), Nadal French Open 2022 (5.). Při pohledu na výše uvedená jména si nelze nevšimnout, jaký kalibr hráčů dokázal vítězit, navzdory nižšímu turnajovému rankingu. Až na Marina Cilice jde o legendy tenisu (Federer, Djokovic, Nadal) či několikanásobné grandslamové šampiony (Wawrinka, vítěz 3 grandslamů), kteří z různých důvodů, většinou zdravotního charakteru, nastupovali k turnajům se zkresleným nasazením, které neodpovídalo reálné úrovni těchto výjimečných sportovců.
Výše uvedená statistika nám jasně říká, že v uplynulých 15 letech jsme byli svědky dvou překvapivých vítězů: Wawrinkův první triumf v roce 2014 na Australian Open a Cilicův úspěch ve stejném roce na US Open. Přesto ani tyto hráče nelze označit za tenisové „Davidy“. Hráče, kteří dlouhodobě figurovali v top 10 tenisového žebříčku nelze klasifikovat jako outsidery či dokonce trpaslíky. Povaha sportu a specifikum hry na 3 vítězné sety se ukazuje jako mimořádné síto, které prakticky znemožňuje i velmi dobrým hráčům, myšleno hráče od 20. místa světa dále, dosáhnout na tenisový grál v podobě grandslamové trofeje.
Otázka zní, zda lze v nejbližším časovém horizontu očekávat změnu trendu. Diskuzi v tomto směru podnítilo prohlášení Alexandra Bublika, že současná tenisová scéna je mimořádně vyrovnaná, což dokládá úroveň hráčů nacházejících se právě za branou elitní 20ky světového rankingu. Ukrajinský hráč neváhal nabídnout srovnání s obdobím 10 let zpět, které vešlo do dějin jako éra velké „4“. Podle jeho názoru je dnes mnohem náročnější sbírat vítězství v prvních kolech turnajů, což by přirozeně mělo vést k větší rozmanitosti složení v poslední fázi turnajů.
Je důležité zmínit, že Bublik toto vyjádření učinil na jaře letošního roku. Nejbližším turnajem, který může jeho teorii podpořit, je tak French Open 2025, které začalo před dvěma dny a v tuto chvíli bylo zkompletováno 1. kolo. Pro kontext jsem se rozhodl porovnat bilanci nasazených hráčů letošního turnaje s rokem 2012, což je ročník, který se historicky zapsal jako zlatý rok tzv. velké 4, šlo tedy o období dominance úzké skupiny hráčů, která významně převyšovala tehdejší konkurenty.
V roce 2012 z 32 nasazených hráčů v prvním kole uspělo 27 hráčů. V roce 2025 si výhru připsalo 23 tenistů. Rozdíl 4 hráčů není nepodstatný. Mezi překvapivými obětmi prvního kola jsou vysoce postavení hráči jako Taylor Fritz (4.) či Daniil Medvedev (11.). Teprve další průběh turnaje ukáže, zda jsme svědci začínajícího trendu, či jen spatřujeme mírnou odchylku.
Osobně se přikláním k názoru, že pole hráčů, kteří mohou aspirovat na vítězství v letošním ročníku French Open, není širší než v minulosti. Přestože soutěž již opustil 4. nasazený hráč, jsem přesvědčen, že aspiranti na vítězství jsou právě 4. Očividní favorité jsou dva: Jannik Sinner, světová jednička a vítěz 3 z posledních 5 grandslamů a Carlos Alcaraz, hráč číslo dva a zároveň obhájce titulu. Třetí největší adept na výhru je pro mě hráč, který se vymyká teorii o nasazení v top 4. Není jím nikdo jiný než Novak Djokovic, několikanásobný vítěz tohoto turnaje a pravděpodobně nejúspěšnější hráč historie tenisu. Právě jeho úspěchy z minulosti naplňují výjimku potvrzující pravidlo. Pokud je vítězem hráč, který do turnaje nevstupuje s elitním nasazením, půjde o hráče, který již na vítězství v grandslamu několikrát dosáhl. Tato teze působí jednoduše, nicméně je historicky prověřená. Pro úplnost, nejmenší, přesto určité šance přisuzuji Alexanderu Zverevovi, hráči který již zažil finále turnaje kategorie grandslam a především jeho 3. místo v žebříčků má svou váhu.
Tento příspěvek nemá za cíl rozprášit romantickou představu o tenisu na nejvyšší úrovni. Ne každý sport je stvořený pro „Davidy“. Mně osobně naopak na tenise imponuje právě tato stránka, sportu pro velké šampióny, ikony, kteří se povětšinou ve finálních zápasech měří se sobě rovnými. Výsledkem bývají úchvatné střety, na které se nedá zapomenout. Možná to nebude platit napořád, ale teď v takové éře jsme. Užívejme si to.
