Článek
V novele Drzý vesmír Otakar Adámek opět potvrzuje, že je autor, který umí spojit vědeckou imaginaci s literárním nadhledem a inteligentním humorem. Nejde však o klasickou sci-fi plnou technických popisů a technologických spekulací – Adámek místo toho vypráví příběh, v němž se zrcadlí lidská touha po poznání smyslu života a zároveň marnost pokusů jej odhalit.
Příběh se rozvíjí v několika rovinách, často až překvapivých, ale nikdy samoúčelných. Sledujeme například Lonského, hlavního hrdinu, který na jedné straně řeší hádanku mimozemského zlata na Zemi, a na druhé špehuje neznámou civilizaci daleko ve vesmíru. Jeho osud se proplétá s dalšími bizarními liniemi – Prorok se zabývá záhadou nepravděpodobně přežívajícího smolaře, krásná doktorka archeologie uvízne ve starověkém Sumeru jako chrámová otrokyně, a Zeus, kdysi poklidný newyorský obyvatel, je degradován na veslaře v antické triéře.
To by mohlo vzbudit dojem, že hrdinové novely působí nesourodě, ale není to tak, protože jejich osudy jsou propleteny a v interakci. Adámek snadno balancuje mezi nadsázkou a sdělením. Čtenář se zasměje, ale zároveň ho možná zamrazí, když si uvědomí, jak moc je ten budoucí „drzý vesmír“ vlastně zrcadlem našeho současného světa.
Stylově vzato - autor se nebojí odejít z nabízejícího se pokračování děje, použít ironii či poetické vykreslení. Text odsejpá, dialogy jsou živé, a najde se i chvilka s filozofickým podtextem. Adámek nezastírá svou inteligenci, ale nikdy ji nevystavuje samoúčelně – text je přístupný a podnětný i pro běžného čtenáře.
Jak sám autor naznačuje, vesmír je v jeho podání drzý nikoli kvůli své velikosti, ale pro svou schopnost neustále nás znejišťovat.
Stručně napsáno: Drzý vesmír je inteligentní, mnohovrstevnatý a zábavný román, který umí překvapit čtenáře nečekanou situací a nabízí víc než jen výlet do budoucnosti – je to zároveň výprava do lidské mysli, konfrontované nečekanými událostmi.
