Článek
Ministerstvo práce a sociálních věcí na svých stránkách píše, že „může nastat velký nedostatek prostředků k výplatě takových penzí, na jaké jsme zvyklí.“
A proto chce důchodovou reformu. Mnoho ministrů MPSV chtělo tuto reformu. A stále nic. To pasovalo tuto reformu nade vší pochybnost na horký brambor, který si ministři přehazují jeden na druhého. Přitom celý problém je křišťálově průhledný a zcela jednoduchý:
Pokud roste délka dožití obyvatel, tj. lidi pobírají důchod déle, pak jsou jen dvě možnosti:
a) Zvýšit odvody na důchod každému pracujícímu občanovi.
nebo
b) Posunout odchod do důchodu.
(Třetí možností je narazit na vydatnou ropnou studnu jako ve filmu Limonádový Joe, a zisk použít na důchody. Ale to bychom byli neseriózní snílci. Pan Komárek to nepřipustí.)
Nuže jediné, co musí vláda a parlament rozhodnout, je zvolit si jednu z těchto dvou možností, nebo něco mezi nimi.
Problém je, že lidé nesouhlasí ani s vyšší platbou, ani s pozdějším odchodem. Proč? Prostě proto – obojí má negativní dopad na jejich míru životního štěstí. (Blíže ke štěstí zde:
Politikové, tito velcí fandové demokracie, na to okamžitě zbystřili a rychle došli k závěru, že jakékoliv rozhodnutí stran důchodové reformy jim zhatí cestu do sněmovny, senátu, vlády, k politickým úřadům. A každý politik se bojí jako čert kříže, aby popudil voliče. Výsledkem je patová situace.
Jedná se a jedná. Dokonce o tak užitečné věci, která se jako jedna z mála totalitních rozhodnutí přenesla z totality do demokracie – povinných odvodů na důchod.
(Dalšími totalitními praktikami jsou zdravotní pojištění, nemocenské pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a očkování.)
Abych neznechutil čtenáře příliš krátkým článkem, dovolte mi krátký komentář k těmto totalitním praktikám demokratického státu. Vycházejí z premisy, že lidé jsou ve své podstatě primitivní a chtějí všechno hned, i za cenu velkých problémů v budoucnosti. Jsou dokonce i tací, co si půjčují na dovolenou nebo na dárky.
Nuže tito experti na život zkonzumují okamžitě všechno, co se jim dostane do ruky, v případě např. důchodů by dobrovolně neodváděli nic, a výsledkem by bylo, že by žádný důchod po šedesátce ani nedostali. Takže by skončili jako bezdomovci a ulice by byly plné otrhaných žebráků.
Stát si je toho vědom, a proto totalitně rozhodl – lidi, budete platit! Chceme sociální smír.
Jistěže je to moudré rozhodnutí. Jenže nyní stojí vláda a parlament před dalším totalitním rozhodnutím, které sníží životní úroveň národa.
Vzhledem k tomu, že politici jsou většinou ekonomicky nevzdělaní, zvyklí na tři sta miliardové schodky státního rozpočtu a na argumentaci, že celkové zadlužení ČR vztaženo k HDP je nižší než u většiny států EU, bude zajímavé sledovat, jak problém vyřeší. Možná se opět počká na příštího ministra?
