Článek
Kde vzít na důchody
Základní problém u důchodů spočívá v tom, že neexistuje instituce, která by shromažďovala odvody na důchodové zabezpečení, investovala získané zdroje a pak vyplácela lidem důchody, na které si našetřili.
Místo toho jsou odvody na důchod, placené pracujícími a jejich zaměstnavateli předávány státu, takže jsou něco jako další daň, a důchody pak vyplácí stát.
Je to výhodné proto, že stát ručí za to, že každý svůj důchod dostane (a to je ta nejvyšší forma záruky, kterou člověk může mít), ale nevýhodné proto, že stát si osobuje právo bohatým brát a chudým dávat. Což při výpočtu důchodu vypadá tak, že procento zásluhové složky se degresivně snižuje s rostoucí výší základu pro výpočet důchodu. (Takže člověk s vysokou mzdou, který proto měl vysoké odvody na důchod, dostane z důchodového základu méně procent a člověk s nízkou mzdou více procent.) Říká se tomu solidarita a je to vlastně prevence proti sociálním nepokojům.
K věci:
To mnohaleté žonglování s důchody je nechutné. Důchody jsou sice navázány na průměrnou mzdu a inflaci, takže životní úroveň důchodců by měla být v relaci se životní úrovní pracujících lidí, ale problém je s odvody na důchod, které s klesajícím počtem pracujícího obyvatelstva v ČR klesají.
A protože roste o věk dožití obyvatel, je opatření nasnadě – prodloužíme věk odchodu do důchodu. Ale jak se ukázalo, to nestačí. A výhled je katastrofální. Proč? Odvodů na důchod ubývá nejen proto, že klesá počet obyvatel státu a tedy i počet pracujících lidí, ale i pro růst produktivity práce. Hlavní složkou produktivity je využití strojů, dnes i robotů, a k tomu u nás dochází stále rychleji.
Jinak řečeno – živá práce je je nahrazena mrtvou prací (vloženou do strojů jejich výrobci) a tím pádem se v nákladech podnikatelů snižuje mzdová složka a zvyšují odpisy.
A nižší objem mezd znamená i nižší odvody na důchod.
Co z toho plyne? Uvalíme na podnikatele další daň, a sice odvod na důchodové zabezpečení z odpisů. Můžeme si to dovolit? Jasně že jo, vždyť všechny ty daně jsou pověšeny buď na příjmy nebo majetek (viz daň z příjmu, DPH, daň z nemovitostí apod., dříve byly daně i z komínů nebo oken).
-----
Je těžké extrapolovat vývoj a více méně trefit se. Ale ve všech výhledech mi chybí dobré podchycení růstu produktivity práce.
Doba je ve vědě a technice turbulentní, ale už dnes víme, že AI a roboty na jednu stranu podstatně zvyšují produktivitu práce, na druhou stranu způsobují propuštění mnoho lidí.
Hodně záleží na inteligenci podnikatelů, jak bude stát podporovat modernizaci, a na tom, kolik pracovních sil bude na trhu (tedy kdy skončí válka na Ukrajině a kolik Ukrajinců přesto u nás zůstane).
Odhaduji, že pokud se stát a podnikatelé budou chovat racionálně, může produktivita vzrůst tak, že i přes úbytek pracovních míst v průmyslu budou přiměřeně růst i (absolutně vzato) daně státu. Takže teoreticky může stát důchody dotovat z daní. Problém ale je, že technicky se důchody nevyplácí z daní, ale že na důchody se vybírá samostatná daň – odvod. Takže prosperující průmysl důchodům přímo nepomůže.
Ale tou pomocí důchodům může být ta zmíněná daň z odpisů (také z práce, ale mrtvé), která by šla na vyplácení důchodů.
No a teď negativa daně z odpisů: Je to další finanční zátěž pro podnikatele, které stát už tak dost dusí svou byrokracií, daňovým zatížením, iracionálními ideologickými opatřeními a každoročním přívalem zákonů.
Vidím to tak, že až odvod na důchody z odpisů zavede Německo či jiný stát unie, bude se to zdát logickým rázem všem.
Závěr:
V podstatě jinou možnost, než aby podnikatelé platili na důchody procentem ze svých odpisů, nemáme. Vždyť už teď existují zcela robotizované manufaktury nebo provozy, kde pracuje pár pracovníků a které vyrábějí obrovská množství zboží. A bude jich přibývat.
(Jistěže, jistěže - mzda bude nadále představovat velký objem nákladů, ale relativně k odpisům se její podíl bude stále zmenšovat.)
