Článek
Štěstí je prožluklá věc. Hodilo by se každému a natrvalo, ale bohužel, většinou není k mání.
Jak si tu mušku zlatou obstarat? Zde je každá rada drahá. Někdo na to jde přes cvičení, protože je návykové a po čase nám způsobí euforii, jiný věří v jógu nebo v psychologii podle Buddhy, někteří zase mají pocit, že odvisí od konzumace některých potravin, hodně lidí na nějaké rozbory není a prostě zkusí sex nebo se ožere či jde do drog, ale většina prostě jen čeká a doufá, že štěstí se dostaví. A někdy také jo.
Nu, vzhledem k tomu, že jsme z poloviny biologičtí roboti, tak to štěstí není až tak nepochopitelné. Vždyť už léta víme o hormonech štěstí, tedy o endorfinu a serotoninu. A stejně tak jak naše zdraví ovlivňuje náš mix genů, dělá to i u štěstí. A tak vidíme lidi, kteří s úsměvem (chtělo by se dodat "idiota") kráčí životem, a ač je potkaly podobné tragédie jako nás, mají s malými přestávkami stále radost ze života, jsou plní optimismu a druhou manželku půl roku po smrti té první. Ano, zastřelit je! Protože my jsme geneticky jiní, nám se s endorfinem a serotoninen nezadařilo, a vypasené buclaté štěstí některých osob bereme v lepším případě jako osobní neštěstí, v horším jako životní prohru.
Však taky jo, ve fyziologické loterii o štěstí jsme prohráli a jsme jen lůzři, potácející se životem od jednoho neštěstí ke druhému. Prosím? Že vy se nepotácíte? Ale mnozí ano, a je to s nimi až tak vážné, že chodí k psychologovi, anebo dokonce litují, že na Nuselský most dala technická správa zábradlí.
Štěstí je prožluklá věc. Nakonec začne unikat i těm, kteří mají endorfinu více než my, protože tělo vyžaduje endorfinu, této přirozené lidské drogy, stále více a více. Nakonec to končí tak, že zatímco jsme v dětství měli šílenou radost z chrastítka nebo blonďaté barbie, ve staří nám stejné štěstí nezpůsobí ani nové SUV Volvo.
Ale podívejme se do budoucnosti, abychom viděli, jak se to u nás se štěstím vyvine. Sociologicky jen kopírujeme vyspělé státy, a na příkladu USA vidíme, že tam lidé řešili své štěstí často medikamentózně, tj. přesvědčili své lékaře, aby jim předepisovali léky na bolest, také začali kouřit trávu, až skončili u heroinu, a co je horší, u fentanylu. Nyní k nám fentanyl přichází. Takže je možné, že se mezi vyspělé státy zařadíme skokem. (I když si to nikdo nepřeje.)
Ano, i pro fentanyl platí - dobrý sluha, ale zlý pán. Rusové jej ve formě plynu použili v roce 2002 při útoku na teroristy v Moskevském divadle Na Dubrovce. A zabralo to. Ale užívaný v běžném životě je fentanyl likvidátor civilizací. Pozor při té honbě za štěstím! Lehce při ní dojde k neštěstí.
