Článek
V dnešním světě se neustále pohybujeme mezi mnoha lidmi – ať už ve škole, v práci, nebo na různých kurzech. Ocitáme se v komunitách, kde potkáváme spoustu dalších osob. Někteří jsou nám sympatičtí díky podobným názorům, jiní třeba kvůli vzhledu. Ale jsou i tací, kteří nám „nesedí“ – třeba nosí zvláštní oblečení, mají na věci jiný názor než my a raději se jim vyhýbáme. Často je odmítáme i jen proto, že je odmítají ti, se kterými se bavíme.
Není to ale právě tohle špatně? Necháváme se ovlivňovat ostatními, ovládá nás arogance nebo pocit nadřazenosti a odsuzujeme lidi, které ani neznáme. Kvůli zvyku, který nám moderní svět vštípil, se bojíme mít vlastní názor, abychom nebyli považováni za podivíny. Ale každý z nás je originál, jedinečný kus, a náš čas na tomto světě je příliš krátký na to, abychom ho prožili ve strachu ze změny. Historie ukazuje, že diskriminace lidí jen proto, že jsou jiní, je problémem odjakživa – ať už mluvíme o minulém století, nebo o příčinách mnoha válek.
Píšu to proto, abych vám, čtenářům, předal jednu myšlenku. Až příště pojedete metrem, autobusem nebo vlakem a někdo do vás omylem strčí, nebuďte naštvaní. Až se vás někdo cizí na něco zeptá nebo se na vás špatně podívá, bez ohledu na to, jak vypadá, nebuďte na něj naštvaní. I když budete mít „den blbec“, pamatujte, že jsou to lidé jako vy, kteří také žijí poprvé. Každý zná lidové rčení: „Nesuď knihu podle obalu.“
K tomuto tématu se vyjadřoval i Karel Čapek, jehož citát „Lidé mají nejdřív věřit v lidi, a to ostatní se už najde“ vyzývá, abychom se dívali za fasádu a viděli v každém člověku jeho hodnotu a lidskost. Čapek věřil, že víra v dobro v člověku je základem všeho. A nemýlil se – když budeme ostatní respektovat, bude se nám žít mnohem snáz. Nakonec, je zbytečné v sobě nosit těžkou nenávist, když ji můžeme odhodit a začít se chovat k ostatním tak, jako k sobě samým.
To je totiž ta nejvyšší Pravda a Láska. To by mohl být Svět lepší.
