Možná jsem nejšťastnější člověk, říká Jakub ze Společnosti DUHA

Jakub přichází domů z práce, kde na něj už čeká asistentka, se kterou v rámci pravidelné služby potřebuje naplánovat a vyřešit několik důležitých věcí, ve kterých potřebuje podporu. Něco jsou standardní úkoly, jako ověřit, zda má Jakub finance na plánované nákupy, ale někdy se k tomu přidá i potřeba promluvit si o starostech a radostech osobního charakteru, a požádat asistentku o konzultaci. Takový normální den, do kterého jsem Kubovi vpadla ještě já. Jakub je dlouholetým klientem Společnosti DUHA a já se těším, co mi o svém životě s DUHOU řekne.

Usedáme v malém obýváku propojeném s kuchyní, je tu útulno a že jste v chráněném bytě vlastně nepoznáte. Na jedné třetině sedačky jsou navršené knihy a cédéčka. Kuba hrdě říká „to je moje kancelář, jenom v tom rohu“. Další dvě místa na sedačce patří Jakubovým spolubydlícím, Michalovi a dalšímu Jakubovi. Je to pánský byt a Jakub o soužití říká: „Respektujeme se, máme pravidla“ a s potutelným úsměvem dodává: „Michal mi někdy dělá tatínka“. Z toho, jak to Kuba říká i jeho úsměvu je cítit, že jako zkušený klient Chráněného bydlení má už se spoustou situací v soužití v chráněném bytě zkušenosti a udržuje si veselost i nadhled. Je jasné, že pánové se musí umět domluvit, přizpůsobit, ale také si vzájemně pomoci a podpořit se, protože asistence je v tomto bytě jen několik dní v týdnu a většinu času jsou pány svého království.

Začínáme povídání o životě u jeho dětství. Jakub hodně vzpomíná na svoji babičku, která o něj v dětství pečovala. Postupně se dozvídám, co všechno Jakuba baví, čím se zabývá, a takřka vždy se dotkneme toho, že svoje semínko tam zasela právě babička, která Kubu mnoho věcí naučila. Jakub přináší album s fotografiemi, ve kterých ukrývá svoje vzpomínky na dětství a mládí. „A ještě vám něco ukážu – babička moje, a ten malej kluk tady, to jsem já,“ ukazuje Kuba. Jakub mi dovolil, abych si některé fotografie vyfotila a ukázala vám, na co rád ze svého mládí vzpomíná.

V albu vidíme fotografii mladého Jakuba s tenisovou raketou. „Babička hrála ping pong a já ho hrál v mládí také rád, i tenis,“ upřesňuje Jakub.

Jakub byl vždycky hodně aktivní. Další fotka je z prostředí stájí. „Já jsem pracoval u koní, to mi bylo tak 15, 16 let. To byla opravdová práce, dostal jsem se k ní přes jednu organizaci. Kydal sem, dával sem seno i pití. Uměl jsem s nima zacházet.“

Jakub prožil část svého dětství a mládí v dětském domově a později v ústavu sociální péče, na který nevzpomíná rád, na rozdíl od krásných vzpomínek na babičku, které si v srdci uchovává. Ve dvaceti letech se stal i díky iniciativě babičky jedním z prvních klientů DUHY. Bylo to v porevoluční době, kdy vznikla potřeba dospělé lidi s mentálním znevýhodněním osamostatnit a nabídnout jim život, který se co nejvíce podobá životu běžné populace. (Více o historii Společnosti DUHA najdete v publikacích Eldorádo).

Za tu dobu už bydlel v několika bytech a poznal hodně asistentů. Ten nejdůležitější pro každého klienta DUHY je osobní asistent. Ptám se, kdo je aktuálně jeho osobní asistent? „Jamie, a je fajn. A většinou máme své plány, na kterých pracujeme. Něco navrhuju já, domlouváme se, kam se jde. Hodně plánů mám.“

V čem vám Jamie nejvíc pomáhá? „Pomáhá mi v osobních plánech, kde je můj cíl. Ty plány mám támhle ve skříni. Na nich pracujeme. Jamie má jeden plán, podívat se na výstavu k mýmu tátovi. Ukázat ty lodě, jaký tam dříve byly. Podívat se do loděnice.“

Jakub bere z knihovny v obývacím pokoji fotku, na které je sympatický muž na lodi a upřesňuje: „Táta byl mořeplavec a má babička byla taky mořeplavkyně.“ Možná proto Jakub rád obléká trička v námořnickém stylu, ve kterém se zrovna dneska vrátil z práce. Jakub bere do ruky velkou mušli. „Tu mám od táty,“ říká a zaposlouchává se do zvuků moře. Ukazuje ještě na další fotky: „Tohle je brácha a tady můj kamarád.“ Přátelské vztahy jsou pro něj moc důležité.

Později se přímo od Jamieho dozvídám, že Jakub by se opravdu rád podíval na výstavu České námořní plavby, aby se víc dozvěděl o námořnictví. Ale to ho teprve čeká.

Jamie upřesňuje, v čem je aktuálně pro Jakuba Společnost DUHA a asistence nejdůležitější. „Já teď vidím největší význam v tom dát mu tu možnost udržovat a navazovat sociální kontakty. Myslím si, že to je pro něj důležitý – přátelé, setkání a návštěvy akcí. Myslím, že na to se hodně těší a dělá mu to radost. S většinou věcí přichází Jakub a společně dolaďujeme, jak to provedeme. Jakub někdy potřebuje doprovod na místa, na které se jde poprvé, to ho doprovázíme.“ Jaké akce má rád? „Miluje kavárny, má partu klientů z DUHY, vzájemně se navštěvují. Pořádají oslavy. Jakub má i dva „návštěvní dny“ v týdnu, kdy přijdou kamarádi za ním a hrajou společenské hry, Jakub je pohostí, pouští si hudbu, zpívají.“

Chráněný byt má určitá pravidla, ale umožňuje dospělým lidem s mentálním znevýhodněním žít život, jaký si přejí.

O Jakubovi je známo, že je velice aktivní. Má spoustu zálib a chodí i do práce. Mnoho let navštěvoval i Centrum denních služeb (CDS) Společnosti DUHA, kde měl hodně kamarádů. Chodil na dřevodílnu. Práce se dřevem Jakuba bavila. „V CDSku jsem pochytil taky nějaké věci, dělal jsem nejen se dřevem, ale byl jsem i knihovníkem, dělal jsem knihy.“ A jako knihovník byl krátký čas zaměstnán i v knihovně v Průhonicích.

„V DUZE jsem byl kavárníkem, od té doby umím dělat i koktejly, různé kafe.“ V CDS Společnosti DUHA pracoval jako kavárník v době, kdy měla DUHA malou tréninkovou kavárnu. Jakub na toto období rád vzpomíná.

V současné době jezdí na Klamovku do školky. Do práce jezdí třikrát týdně. Udržuje zahrádku, zametá, dává pozor, aby pod keři nebylo smetí, ale občas si stihne dát i fotbálek s dětmi. Kuba o sobě říká: „Když je hezky, tak jsem zahradník a zametač. A potom je ještě taky práce, když třeba není hezky a prší, tak dělám vevnitř v kanceláři, dají mi krabici s papírama a mám tam stroj a skartuju papíry. Dělám od deseti a končím ve dvě hodiny.“

Je to dobrý život? „Je to skvělé v chráněném bydlení, můžu mít koníčky, sportovat, chodit do práce…, mám tu svoji kancelář v obýváku a další mám ve svém pokojíku.“

Jakub mě zve do svého pokoje, kde jsou na stěnách fotografie z mládí a všude knihy.

O Jakubovi je známo, že má rád hudbu, zná spoustu písní, hraje na kytaru a zobcovou flétnu. „Důležité pro život je i cvičení na zobcovou flétnu, kdysi dávno jsem hrál s paní Žilkovou,“ vzpomíná Kuba.

Rád poslouchá audioknihy, „mám rád mluvené slovo“, sbírá videokazety: „Mám rád pohádky a filmy.“ Jeho sbírku textů a not písniček tvoří sborníky „Já písnička“, ale pravidelně ji rozšiřuje o další texty, které mu přinese třeba asistentka. Vyzvídám, jaké má rád zpěváky. „Já se vyznám. Mám rád Ivo Jahelku, Pavla Bobka, Matušku. A nejenom ty. ´Křídla motýlí´, to je paní Langerová. Já znám spoustu písniček nazpaměť.“

„Já mám rád romány a básničky, třeba Nezvala, pak je básník Wolker, toho mám taky rád. Recitovat mě učila taky má babička. A znám několik úryvků z filmovejch nahrávek.“ A Jakub nelení a hned pár krátkých úryvků z filmů zarecituje, je vidět, že k divadlu a herectví má blízko. Malou hereckou etudu s ním natočila v minulosti Inventura, ještě stále je k nalezení na webu, tak se na Jakuba herce podívejte.

Jakuba můžete vidět i ve videu To jsme my, Společnost DUHA na Seznam Stream. Tam se Jakub, kromě jiného, statečně ohání smetákem a pečuje o svoji domácnost, opět s jeho typickým úsměvem a humorem.

„Já bych vám rád řekl ještě o jedné věci.“ Jsem zvědavá, čím mě ještě překvapí. „Škoda, že ste nebyla na mém představení.“ Jakub vyndává z šuplíku mikrofon a vypráví, že dělal reportéra. „Já byl i v pořadu s Jardou Duškem,“ chlubí se Kuba.

Jakubovo dlouholeté přání stát se reportérem potvrzuje i Jamie, osobní asistent. „Ano, hodně si o tomhle přání povídáme,“ říká Jamie. DUHA Jakubovi v tomto směru dává co nejvíce příležitostí. Jakub uvádí různé oslavy a akce, které se konají pro klienty v DUZE. Společnost DUHA také skvěle reprezentoval v soutěžním pořadu České televize Kde domov můj.

Zajímá mě, jak se ke koníčku moderování dostal. „K tomu mě vedla má babička, ona byla totiž divadelnice,“ prozrazuje Jakub. „Když jsem slavil čtyřicítku, tak jsem dostal počítač. Mám ho ve svém pokojíku. Kdysi ve společnosti Inventura jsem se naučil hodně věcí na počítači. Uměl jsem i natáčet s kamerou.“

Kuba chystá oslavu, na kterou pozve svoje kamarády a oslavu si užije i s rodinou a nebudou chybět ani lidé z „jeho DUHY“.

Když se ptám na to, jaká má přání k narozeninám, tak se týkají pochopitelně hudby. „Moje přání je nadvakrát. Já bych byl tuze rád, kdybych ten stroj mohl dostat, abych i já si mohl sám tisknout texty písniček. A pak je ještě druhý přání, sháním písničku od Karla Černocha ´Dva roky prázdnin´, já jsem si to našel sám na počítači, vytiskli mi to, ale já chci to cédéčko.“

Písničku hledám na YouTube, a tak spolu posloucháme „Dva roky prázdnin“ a Kuba zpívá s Karlem Černochem každé slovo. Zpívá od srdce a rád. „Protože jsem zpěvák“, glosuje Kuba. Je radost se na něj dívat.

Kam se chystá? „S bratrem, on má maringotku a ovocný sad a je tam krásná příroda.“

„Nevím, kdo mě to naučil, ale jsem tramp, byl jsem několikrát jako tramp. Uvařil jsem si na ohýnku kafe, opékal jsem si buřty a naučil jsem se zpívání trampskejch písniček.“

„Já, jenom já, to je písnička. Jak jsem vám ukazoval ten papír, tak na něm je ta písnička, a to zpívám o sobě. Já, jenom já, to znamená, že jsem to já, Kuba.“ A je Kuba spokojený a veselý? „Možná jsem nejšťastnější člověk, že můžu mít kamarády, který mě mají rádi. To jsem právě já.“

Děkuji Jakubovi za krásné povídání, důvěru, se kterou mě i vás vpustil do svých vzpomínek i současného života, který má spojený se Společností DUHA. Odcházím z chráněného bytu, ve kterém Jakub žije s dvěma přáteli svůj pěkný, svobodný život a jsem ráda, že tu pro něj, a další dospělé lidi s mentálním znevýhodněním, Chráněné bydlení Společnosti DUHA je. V uších mi znějí slova z písničky, kterou Kuba zpíval …v přátelství najdeš pevnou hráz, zbaví tě smutku, bázně, zítra, až naše cesta skončí, staneš se jedním z nás…

Přeji Jakubovi, ať nadále žije svůj krásný, naplněný život se spoustou přátel a podporujících lidí okolo sebe a také s písničkami, které tak miluje, a se Společností DUHA, která ho na jeho životní cestě provází.

O Společnosti DUHA a jejích službách pro dospělé lidi s mentálním znevýhodněním se dozvíte na www.spolecnostduha.cz