Článek
Pan Emil letos oslavil padesát let. Každý den chodí do práce, stará se o svůj domov a žije samostatně. V chráněném bydlení má zároveň podporu, kterou potřebuje – a která respektuje to, co zvládá i kde si ještě není jistý.
Zvoním na zvonek u běžného bytového domu. Na zvonku je napsáno DUHA. Chvíli čekám, než se za skleněnými dveřmi objeví sympatický muž. Pan Emil Borovička mě vítá s klidem a samozřejmostí. Letos oslavil padesát let – a žije život, který má svůj řád.
Když přicházíme do bytu chráněného bydlení, vítá mě ticho běžného dne. V předsíni stojí boty, v kuchyni zůstává hrnek od kávy a v obýváku tiše běží televize. Zdravím se s jeho spolubydlícím Romanem. Každý má svůj pokoj, své věci i svůj rytmus dne, ale na mnoha věcech se domlouvají společně.
Sedáme si do obývacího pokoje a začínáme si povídat. Zajímá mě, jak vypadá Emilův běžný den.
Cesta přes celé město do práce
Každé ráno vstává v pět hodin a chystá se do práce. Cestuje přes celou Prahu a jak říká, vůbec mu to nevadí. Dopravu má rád a samostatné cestování ho těší.
„Po celé.“ Tak odpoví, když se ptám, jestli se vyzná po Praze.
Z práce se vrací okolo druhé hodiny a oběd si dává doma. Večer si často pouští svoji oblíbenou hudbu.
„Jsem staronový klient DUHY“
Společnost DUHA zná už řadu let. Než začal bydlet v chráněném bydlení, docházel do Centra denních služeb. Tam se postupně připravoval na samostatnější život.
„Byl jsem v kavárně, mandloval sem.“ Vzpomíná na dobu, kdy se učil pracovním dovednostem. Později pracoval i v McDonaldu.
Dnes pracuje ve skladu v Uhříněvsi. „Baví mi to tam,“ řekne jednoduše.
Rodina je pro něj stále důležitá. Má dvě sestry, se kterými je v kontaktu, navštěvují se a zůstávají si blízcí. Když přišla možnost samostatného bydlení, nebyl to krok do neznáma. Organizaci Společnost DUHA i lidi z DUHY už znal.
„Jsem staronovej klient,“ řekne s lehkým úsměvem.
Nový domov v chráněném bydlení DUHY
V chráněném bydlení žije už několik let. Sdílí byt s Romanem a společně se domlouvají na chodu domácnosti.
„Ty zalévá Roman,“ dodá s úsměvem, když se bavíme o květinách v bytě.
Když se odpoledne vrací domů, čeká ho oběd, který si často připravuje už den předem.
„Od mámy,“ odpoví na otázku, kde se naučil vařit.
Hudba, sbírky, vlastní prostor
Ve svém pokoji má pečlivě srovnaná CD, puzzle a sbírku pivních tácků.
„Srdce nehasnou.“ Řekne bez zaváhání, když se ptám na oblíbenou písničku.
A jak vzniká sbírka pivních tácků? „Musíte chodit do hospody.“
Jeho pokoj i každodenní drobnosti ukazují, co má rád a co tvoří jeho svět.
Sbírka CD nebo pivních tácků. I to tvoří Emilův domov v Chráněném bydlení Společnosti DUHA.
Samostatně, ale s podporou
Život pana Emila není dramatický. Je pravidelný a pevný. Každé ráno budík v pět, cesta do práce, návrat domů, hudba, klid.
Chráněné bydlení mu umožňuje žít samostatně. Má vlastní prostor, odpovědnost i každodenní rytmus. Zároveň má podporu, která přichází tam, kde je potřeba.
Když se loučíme a ptám se ho, co ho čeká zítra, odpověď je stejná jako dnes:
„V pět vstávám.“
Díky chráněnému bydlení dnes žije samostatný život – s podporou, která respektuje jeho schopnosti i potřeby.
Chráněné bydlení je domovem i místem bezpečí. Žít zde lze samostatně s adekvátní mírou podpory asitentů Společnosti DUHA.
O Společnosti DUHA
Společnost DUHA poskytuje lidem se znevýhodněním podporu v samostatném bydlení, práci i každodenním životě.
Díky službě chráněné bydlení mohou žít ve vlastním domově a s podporou, která odpovídá jejich potřebám.
Pokud chcete její činnost podpořit, můžete tak učinit prostřednictvím platformy Darujme.cz.
