Článek
Už si zvykáme, že naši politici na sebe plivou nadávky, Že se obviňují z podložených, častěji nepodložených i vymyšlených skutků, nebo domněnek. Ještě „milejší“ je, že za soupeře rozhodnou o jeho hrůzném úmyslu a hned ho rádi veřejně odsoudí, případně rozvinou. Naše politické elity jsou jaké jsou a my voliči abychom se přizpůsobili.
A dopředu se omlouvám Čestmírovi Strakatému, že si ho beru za příklad jednání, které se mnou otřáslo. V rozhovoru na filmovém festivalu byl vědomě/nevědomě zachycen v rozhovoru s ministrem kultury Otou Klempířem, který to pustil dále. Někdo jednal férově anebo neférově, ale Čestmír S. se stal z úspěšného podcastera a podnikatele v oblasti rozhovorů terčem určité skupiny lidí, kteří nemohli pochopit, jak si vůbec mohl stoupnout a bavit se s Otou K., který je dnes široce nenáviděný. A tak se začal Čestmír K. těžce vzpamatovávat, že není v tento moment úspěšný a obdivovaný, ale napadaný. Ale jak na to, jak to napravit?
A tak se vrátil, resp. vrátili oba Čestmír S. a Ota K. k tomu, co asi měli domluvit ve Varech, tedy k rozhovoru. A následný rozhovor vyjevil, že se chlapci léta znají (Čestmír opravil na jen 7 let), že mu Ota K. byl aktivně na svatbě, že snad měli kamarádský vztah, tykají si apod. Nejspíš to bylo z doby, kdy Ota K. byl v uměleckých kruzích brán a určitě začínajícímu podcasterovi známost s ním byla značně prospěšná.
To vyplynulo z jejich rozhovoru, kde se, ale snažil Čestmír S. být morálním majákem i mluvčím těch lepších, kteří ho pár dní odsuzovali a zpochybňovali. Možná si nestačil zkusit za těch pár dnů kdy nebyl „oblíbencem“, jak je těm, proti kterým se skupina nebo dav najednou srotí a spustí něco jako mediální lynč. On šel cestou vykoupit se a tak Otu K. začal peskovat za členy jeho strany, co řekli, co udělali, co by Ota K. měl atd. Vrcholem bylo obnovit bolestnou vzpomínku Oty K. na jeho spolupráci s StB, kterou tento přiznává. Moralisticky ho probral se znalostí dnešní mladé generace a dělení na ty, kterým je odpuštěno a kterým není. To si užil i Ota K., kterému ještě před podporou motoristů odpuštěno bylo, ale odpuštění se ruší a umocňuje i vstupem Oty K. do vlády a navíc atakem na veřejnoprávní media. Pozn. že největších hříchů (a nebagatelizujme je) se dopustil asi 2 roky před narozením Čestmíra. Čestmír se, dle svých slov hroutil z toho, co na něj spustili jeho blízcí a to neprošel tím, co Ota K. byť známe jen jeho verzi příběhu.
Rozhovor těch dvou mě přinutil zpytovat svědomí, zda i já někdy nezatratil svého kamaráda, známého, přítele jen proto, že vyznává jiný názor. Zda se někomu nevyhýbám jen proto, že pro mé okolí je méně přijatelný, nebo vůbec nepřijatelný. Čestmír S. se třeba zamyslí nad svým jednáním i nad těmi, kteří mu doteď fandili, ale jsou nyní proti němu, někdy i nevybíravě. A třeba jim fakt věřil. Ale proto jsem se dopředu Čestmírovi S. omlouval, protože nejde jen o lekci, kterou dostal on a řešil, jak řešil. Třeba bych si pustil Svěráka (neopouštěj staré známé pro nové…). Týká se to nás všech a nutí přemýšlet a nejen rychle známé měnit.
Na závěr: Otu K. neznám, jeho tvorba je mi cizí, nejsem podporovatelem ani jeho, ani jeho strany.
