Článek
Byli jsme tři. Chodili jsme spolu na základku, nějak přežili vojnu, navštěvovali jsme společně hospody, jezdili na vesnické big beaty (u nás se říkalo na čaje, ale čaj jsme tam rozhodně nepili). Občas jsme vyrazili někam na vandr, převážně na Šumavu, kde jsme nadávali na socialismus, na zadrátovanou Šumavu, na nemožnost navštívit taková místa jako Bučinu, Knížecí Pláně, pramen Vltavy, Březník, a už vůbec nemluvím o tom, že bychom chtěli navštívit třeba Roklan, Luzný, Ostrý nebo Javor. Občas jsme vyjeli na delší výlet autem, obvykle jsme navštívili nějaké zajímavé místo, prohlédli zajímavost, auto zaparkovali někde v klidu a šli do hospody. Pak jsme přespali pod širákem a bylo nám dobře.
Někdy se některý z nás zamiloval, většinou ne na dlouho, občas jsme měli trochu sexu na nějaké zábavě, a pak se báli, abychom se nemuseli ženit. V televizi jsme koukali na zajímavý seriál Moskevské pohřby, který měl tři díly: Brežněv ,Andropov, Černěnko. Jinak většinou v televizi nic zajímavého nebylo, a tak jsem si po večerech četl staré výtisky časopisu Mladý svět, které jsem si tahal z půdy.
Až jednou! Objevil jsem MS z roku 1968 a v něm obsáhlý rozhovor s Karlem Krylem. V tu chvíli mně došlo, že držím v ruce zlatý poklad a začal jsem přemýšlet co dál. Karel Kryl byl v emigraci a jeho písně zmizely, zdálo se navždy, z československého éteru. Za pár dní jsem v hospodě, asi po třetím pivě rozhodli. Uděláme diverzní akci. Kamarád Michal ukradl ve svém zaměstnání, v podniku, který nesl hrdý podtitul Podnik československo-sovětského přátelství, kopírovací papír, řečený kopírák a rovněž průklepový papír, řečený průklepák a jelikož měl lako jediný z nás psací stroj, začal přepisovat rozhovor z Mladého světa. „Hoši, přesto že do toho buším jako magor, víc než sedm výtisků z toho nebude.“ Já a kamarád Petr jsme sedli k mému cívkovému magnetofonu B 444 a pouštěli jsme dokola pásek se stokrát přetočenou kopií desky Bratříčku, zavírej vrátka a přepisovali jsem texty. Tyto jsme potom odnesli Michalovi a ten je nabušil za již hotový rozhovor. Pak jsme společné dílo sešili a každý jsme si odnesli domů jeden výtisk. Zbývající čtyři jsme rozdali dalším spolehlivým kamarádům, čímž jsme se dopustili pravděpodobně trestného činu, pobuřování.
Čas oponou trhnul, zacinkali jsme klíči a někdy po létech jsme o téhle akci vyprávěli v kolektivu. V klubovně našeho sportovního klubu. Jeden z kolegů na nás nevěřícně koukal a pak řekl: Vy volové, to vás mohli klidně zavřít! „Mohli, ale nezavřeli“. A kolega pokračoval: „Nebo jste s tím mohli vyrukovat v devadesátém a jít do vysoké politiky“. Mohli, ale nešli. Do politiky jsme nešli, spíš jdeme občas ještě na to pivo. Jo a občas na tu Šumavu, na Knížecí Pláně, na prameny Vltavy, Bučinu, Březník, Ostrý nebo Javor. Ovšem většinou s manželkami a dětmi a pomalu i s vnoučaty. Pár let už bohužel bez Petra.
