Článek
Autor. Marie G. Spisovatel
Budu Tě chránit navždy.
Pokračování příběhu lásky dvou dívek.
Mezitím se Liana účastní slavnostního otevření kavárny, kterou vlastní její kamarádka Brenda, která je zároveň kamarádkou Liany. Ornelia nepřišla sama; přišla se svými třemi nejlepšími kamarádkami: Sonjou, Rebekou a Patriciou.
Ornelie záměrně nešla z agentury rovnou domů, protože byla stále naštvaná na svého otce, který trval na tom, aby jí zajistil ochranku.
„Proč, Ornelie? Zdá se, že máš problém,“ zeptala se Brenda.
„Jo, Ornelie, co se děje?“ zeptala se také Patricia.
„Nevím, ale včera večer jsem se cítila opravdu nešťastná,“ odpověděla Ornelie.
„Co se stalo?“ zeptala se Rebeka.
„Víš, včera večer, když jsem šla domů, mě málem znásilnili Tvoji kluci,“ řekla Orneliea podívala se na Sonju,Rebeku a Patricii.
„Co? To myslíš vážně, Ornelie?“ zeptala se Sonja.
„Myslím to vážně. Naštěstí mi někdo pomohl,“ řeklaOrnelie.
„Kdo Ti pomohl?“ zeptala se Rebeka.
„Nevím, ale byla to ženská a dobrá bojovnice.
„Měli byste se s těmi svými mizernými kluky prostě rozejít,“ řekla Ornelie.
„To je skandální, co tím vůbec myslíš?“ řekla Patricie.
„No, myslím, že Ornelie má pravdu. Jaký má smysl s někým takovým chodit?“ řekla Kim.
„Jen počkej, až ho uvidím,“ odpověděla Rebeka.
„Buď trpělivá, Rebeka. Kde jsi vůbec našla takové chlapy?“ řekla Brenda.
„Ani nevím,“ odpověděla Ornelie.
Potom si užívali atmosféru kavárny, ale jak se den schyloval k večeru, Kim odvezla holky domů, protože jejich domy stály stejným směrem. Ornelii vezla Brenda, protože bydlela stejným směrem jako Kim a Liana.
Jeli autem Brendy, protože Ornelie schválně nepřijela s autem, stále naštvaná na svého otce. Během cesty však Ornelie požádala Brendu, aby nejdřív našla toaletu, protože potřebovala čůrat. Brenda hledala veřejné toalety, ale nenašla je. Protože to nebylo daleko od domu, kde Brenda bydlela, pozvala Ornelii, aby se u ní zastavila.
Po příjezdu k domu, kde Brenda bydlela, Ornelie okamžitě vešla dovnitř a hledala toalety…Přitom narazila na Lianu, která se také právě vrátila domů.
„Ty…“ řekla Liana.
„A, co tady děláš?“ odpověděl Ornelie.
„A, co tady děláš?“ zeptala se Liana.
Protože to Ornelieuž opravdu nevydržela, rozběhla se do koupelny a nechala tam Lianu.
Liana byla zmatená, jak se osoba, kterou potkala předtím, mohla ocitnout tady, v jejím domě.
„Liana, jsi doma?“ zeptala se Brenda.
„Jo, právě teď,“ řekla Liana se zmateným výrazem.
„Proč vypadáš tak zmateně?“ zeptala se Brenda.
„Právě na toalety vešla jedna žena,“ odpověděla Liana přerušeně.
„To je Ornelie, moje kamarádka. Předtím mi v kavárně zaskakovala; je modelka a také hodně skvělá spěvačka,“ řekla Brenda.
Krátce nato Ornelie vyšlaven a uviděl Brendu a Lianu, jak si povídají.
„Aha, vy se znáte?“ zeptalase Ornelie.
„Je to moje kamarádka. Znáš ji taky, Ornelie?“ zeptala se Brenda.
„To je ta, co mi předtím pomohla, ta, o které jsem ti říkala,“ řekla Ornelie.
„Takže ty jsi Liana, co zachránila Ornelii?“ zeptala se Brenda.
Liana přikývla a pak Brendu a Ornelie nechala jen tak…
Ornelie se na Lianu zmateně podívala, protože když ji zachránila, byla velmi přátelská, ale takéjí byla velká zima.
Poté odešli Brenda i Orneliez Liany domu a zamířili k Ornelie.
Cestou byla Ornelie stále z Liany velmi zmatená, natolik, že snila…
„Brenda, jak se vlastně jmenuje tá holka?“ zeptala se Ornelie, tak zvědavá na Lianu.
„Jmenuje se Liana. Proč, Ornelie? Zdá se, že jsi zvědavá,“ odpověděla Brenda.
„Ne, jen se ptám. Je to Tvoje příbuzná, že s Tebou bydlí v Tvém domě?“ zeptala se Ornelie.
„Hahaha, Ornelie, to není můj dům; to je dům Liany. Byla jsem pozvána, abych s ní bydlela, protože je sama, daleko od své rodiny,“ řekla Brenda.
„Kde bydlí Liani rodina, je to hodně daleko?“ zeptal se Ornelie.
„Zdá se, že se o ni zajímáš a chceš vědět víc, hahaha,“ řekla Brenda.
„Ne, jen se ptám.“
„Vážně? Začíná tá stará Ornelie toužit po Liane, co?“ smála se Brenda.
„Brenda, Ty si ze mě pořád děláš legraci,“ kňučela Ornelie, naštvaná, že si z ní Brenda dělá legraci.
Brenda se zasmála a pocuchala Ornelie vlasy. Obě si opravdu byli blízké, protože Brendy otec byl přítelem s Orneliim otcem.
Dorazili k domů Brendase hned rozloučila, protože se už chýlilo k večeru. Brenda ještě nepřipravila večeři, protože dnes byla řada na ní, aby připravila jídlo. Jen co vešla Ornelie do domu, vítala jí máma.
„Dnes vypadáš moc zaneprázdněně,“ řekla jimáma.
„Ano, mami… Jo, mami, chtěla jsem se zeptat na svolení jít příští víkend s kamarády na pláž, je to v pořádku?“ zeptala se Ornelie.
„Cože.? Kam jdeš?“ zeptal se jí táta.
„Táááta… můžu, prosím?“ kňučela Ornelie.
„Ano, ale s Tvým bodyguardem, a od zítřka začne Tvůj bodyguard pracovat,“ řekl táta.
„Ale tááááta… Já nepotřebuji bodyguarda, budu v pořádku,“ odpověděl Ornelie.
„Táta ví, že Tě obtěžovali, když ses vracela z večírku Tvého kamaráda, že? Takže táta to nechce zažít.“
Aby se ti to znovu nestalo,“ řekl táta.
„Táta ví, proč si mi nepomohl místo někoho jiného?“ zeptal se Ornelie.
„Mé lidé Tě viděli, Ornelie.“ „Teď dojez a odpočiň si, nehádej se se mnou,“ řekl a Orneliitvář prozrazovala, že je velmi rozmrzelá.
Mezitím u Liany doma Brenda, která právě dorazila, uviděla Lianu, jak v kuchyni připravuje večeři.
Brendase cítila špatně a styděla se; dnes večer měla večeři připravovat ona.
„Liana, promiň,“ řekla.
„Nemusíš se omlouvat, pojď, pojďme se najíst, dělej mi společnost,“ odpověděla Liana.
„Zlobíš se na mě, Liana?“ zeptala se Brenda.
„Ne, chci se Tě na něco zeptat,“ řekla Liana.
„Na co se zeptat,?“ odpověděla Brenda.
„To byla právě Tvoje milenka?“ zeptala se Liana.
„Hahaha, jsi blázen,“ smála Brenda.
„Hej, já se ptám, přišla s Tebou, že?“ odpověděla Liana.
„Jo, je to moje kamarádka a dcera obchodního partnera mého otce.“ „Proč se na sebe ptáte?“ zeptala se Brenda.
„Hm? Co tím myslíš?“ zeptala se Liana.
„Někdy to chápeš pomalu. Ornelie se taky ptala, kdo jsi.“
„To ona je ta, které jsi tu noc pomohla,“ zopakovala Brenda.
„Jo, je to ona. Právě jsem si vzpomněla, že jsem ji odvezla domů, a proboha,“ řekla Liana.
„Cože?“ zeptala se Brenda.
„Neříkej mi, že je to modelka, kterou budu hlídat,“ řekla Liana.
„Hahaha… jsi ztracená.
„Musíš hlídat a chránit rozmazleného spratka,“ řekla Brenda a trochu se škádlila.
„Je opravdu taková?“ zeptala se Liana.
„Kdy přesně ji začneš hlídat?“ zeptala se Brenda znovu.
„Zítra…“ .
„Hodně štěstí, kamarádko, hahaha…
I její kamarádky se jí někdy vzdají,“ řekla Brenda.
Liana polkla sliny a představovala si, jaká bude později.
Ale když ji potkala, moc toho nemluvila…
Obě dojedly večeři a šly do svých pokojů…
Liana se cítila docela unavená z celodenních aktivit.
Pak si prohlížela biografii a sociální sítě krásné modelky, zvědavá, co Brenda řekla…
Ale zatím co si prohlížela Ornelii fotky, zavolala, Carol mladší sestra Liany.
📞. Ahoj, Lia, kde jsi?
📞. Co se děje? Jsem na… doma.
📞. Lia, táta se zase zlobí, ptá se na Tebe.
📞. Za co? Nevykopl mě z domu?
📞. Lia, ukonč tuhle hádku. Chceš v tomhle pokračovat? Od té doby, co máma zemřela, změnila jsi se, nejste s tátou už nikdy stejní.
📞. Přestaň s tím, Carol, nemluv o tom, protože se to nikdy nevrátí, dokud mi táta bude vnucovat svá přání.
📞. Ale Liana, táta má pravdu, měla by ses vrátit do firmy.
📞. Carol, jestli mě chceš přesvědčit, abych se vrátila, je to zbytečné, protože si stojím za svým rozhodnutím. Nevolej mi, když se na to budeš ptát.
📞. Ahoj, Carol…
Liana zavěsila telefon a s otráveným výrazem položila telefon.
„Tahle rodina je tak otravná,“ řekla si pro sebe Liana. Konečně usnula.
Ráno byla Ornelie už namístě focení v doprovodu své asistentky Suzie. Ráno proběhlo několik focení a poté se Ornelie zúčastní akce v největším obchodním centru ve městě.
Atmosféra se ráno zdála být živá, v místě focení procházelo mnoho lidí, protože se konalo venku. Po několika desítkách sekund zastavil na parkovišti u Orneliim focení luxusní vůz Lexus. Liana dorazila, oslovila štáb a zeptala se, kde Ornelie je. Když se rozhlédla, měla pravdu, osoba, kterou potkala, byla ta, která byla včera u ní doma. “ Posměšně Ornelie řekla, aha jste to Vy co jste byla včera u Brendy.
„To je můj dům, ne Brendy,“ řekla Liana.
„Ano, přesně tak.“ „Co tady děláš, slečno?“ zeptal se Ornelie.
„Neříkal Ti o mně Tvůj otec?“ zeptala se Liana.
„Co?“ odpověděl Ornelie.
„Já tě budu hlídat.“
„Cože? Co tím myslíš,slečno? Ty jsi ten bodyguard, o kterém mluvil táta?“ řekl Ornelie.
Liana přikývla… Ornelie mlčela.
Myslela si, že jejím bodyguardem bude muž. Ornelie se s muži cítila velmi nepříjemně, přesněji řečeno, Ornelie patřila k LGBT komunitě a ona muže neměla ráda.
„Proč Tě to tak překvapuje? Myslíš, že bodyguardi jsou jen muži?“ řekla Liana.
„No… takhle ne, nevěděla jsem, že slečna bude můj bodyguard,“ řekla Ornelie.
„Dobře, počkám na Tebe tady. Nejdřív dokonči focení a potom kam jdeš?“ zeptala se Liana.
„Emmm, nebuď moc vážná.“ Jednou jsi mi pomohla a dvakrát jsem Tě potkala… a navíc jsi blízká přítelkyně slečně Brende, že?
Takže si mě taky ber jako svou přítelkyni, slečno," řekla Ornelie s úsměvem.
„Promiň, slečno, nevím, o čem mluvíš. Prosím, dokonči svou práci,“ odpověděla Liana.
Ornelie se usmála a odešla od Liany. Jak by mohla být nešťastná?
Ukázalo se, že její bodyguard byl hrdina, který ji tu noc zachránil.
Poté se Ornelie vrátila ke své práci a Liana na Ornelii čekala nedaleko…
„Suzie“..můžeš jít domů, protože už mám někoho, kdo se o mě postará a bude mě doprovázet,“ řekl Ornelie Suzie, protože Ornelii focení skončilo.
„Kdo Tě bude doprovázet, Ornelie?“ zeptala se Suzie.
„Tahle… vidíš,“ řekla Ornelie a ukázal na Lingling.
„Myslíš to s najmutím bodyguarda vážně, Ornelie? A je to žena, jak Tě může ochránit?“ zeptala se Suzie.
„Neboj se, je velmi dobrá v boji a víš, jednou mi pomohla, hehe,“ odpověděla Ornelie.
„Ať říkáš, buď na cestách opatrná, Ornelie,“ řekla Suzie.
Ornelie přikývla a pak šla naproti Liane… Z nějakého důvodu měla velmi dobrou náladu, když viděla, že ji dnes přišel doprovodit bodyguard…
„Jak se máš? Jsi hotová?“ zeptala se Liana.
„Ano, ehm, jak ti mám říkat?“ „Slečno, nebo co?“ zeptala se Orneliese svým rozmazleným úsměvem.
„To je na vás, slečno,“ odpověděla Liana.
„Slečno? Říkejte mi prostě Ornelie.“
Pak Liana přikývla.
„Tak jak Vám mám říkat?“ zeptala se Ornelie.
„Jak chcete,“ odpověděla Liana.
„Můžu vám říkat zlato?“ zeptala se Ornelie se svým škádlivým úsměvem.
“ Liana se cítila trapně.
„Hahahaha, proč? Cítíte se trapně? Když jste mi pomáhala, nevypadala jste tak ztuhle,“ odpověděla Ornelie.
„Říkejte mi prostě slečno.“
„Dobře, budu vám říkat slečno Bodyguardka,“ odpověděla Ornelie se svým sladkým úsměvem.
Liana jen mlčela, nikdy předtím se necítila tak trapně.
Její zkušenosti s ochrankou byly vždycky vážné, ale z nějakého důvodu ji jednání s touto dívkou takto rozrušilo.
„Dobře. Jdeme do obchodního centra mám tam pohovor.“ „Pojďme,“ řekla Ornelie.
„Promiňte, slečno, auto je támhle,“ řekla Liana, protože Ornelie šla špatným směrem.
„Jejda… dobře, hehe, pojď,“ řekla Ornelie.
Ornelie dupala jako malé dítě.
Liana jen kroutila hlavou nad tím, co Ornelie dělá…
Poté odvezla Ornelii svým autem s velmi pečlivou obsluhou.
Ornelie se znovu usmála, když jí Liana otevřela dveře auta…
Po příjezdu Liany,Ornelii doprovodila a její pohled zůstal ostražitý s přísnou tváří, takže si od Ornelii všichni drželi odstup.
Všichni se podívali, když dorazila krásná modelka, budovou se ozýval potlesk a jásot…
Ornelia se cítila šťastná, protože tam bylo tolik lidí, kteří ji znali a milovali…
Jako obvykle Liana čekala na Ornelii nedaleko… a zároveň se soustředila.
Občas Ornelie pohlédla na Lianu a usmála se.
Osobní strážce, kterého Ormelie zpočátku nechtěla, teď Ornelii způsobil, že chtěla… být neustále doprovázená…
Nakonci akce se Ornelia chystala jít domů, ale jeden z návštěvníků do ní strčil, ať už úmyslně, nebo ne.
Liana Ornelii rychle zachytila, když se chystala spadnout…
Teď se na sebe dívali a Liane se samozřejmě vrátila její nešikovnost…
„Já… promiňte, slečno, jen jsem Vás zachraňovala,“ řekla Liana.
„To je v pořádku, děkuji,“ řekla Ornelie a Liana pustila objetí, které Ornelii podpíralo.
Poté Liana okamžitě šla varovat osobu, která do Ornelii strčila.
„To je v pořádku, slečno, raději půjdeme domů,“ řekla Ornelie.
„Ale…“ Liany slova byli přerušené.
„Pojďme…“ odpověděla Ornelie, vzala Lianu za ruku a odešli…
Potom jeli domů. Silnice dnes odpoledne byla docela rušná a ucpaná, takže v autě bylo horko a klimatizace působila docela dost, tak necítili zimu.
Ornelie uviděla na krajnici prodavače zmrzliny a požádala Lianu, aby na chvíli zastavila. Poté okamžitě vystoupila a přistoupila k prodavači zmrzliny. Liana, která to viděla, okamžitě Ornelii následovala. „Počkejte, slečno, co si chcete koupit?“ zeptala se Liana.
„Fuj, pořád mi říkáš slečno,“ řekla Ornelie naštvaně.
„Myslím tím, Ornelie, co si chcete koupit? Nekupujte zmrzlinu, už je pozdě, zničí vám to zuby,“ odpověděla Liana.
„Hahaha, jste vtipná, slečno, stejně jako moje matka, která mi zakazovala jíst zmrzlinu v noci,“ řeklaOrnelie.
„Je to pravda, že?“ „Pojďme, jdeme teď,“ řekla Liana.
„Ale slečno, já opravdu chci zmrzlinu,“ odpověděl Ornelie.
„Ne… pojďme domů,“ řekla Liana.
„Já… prosím, prosím, prosím, jupííí, můžu?“ řekla Ornelies úsměvem na Lianu.
Ta, zmateně hleděla na Ornelii, která kňučela jako dítě a říkala si o zmrzlinu.
„Dobře, jen jednou, další noci ne,“ řekla Liana a pak koupila Ornelii zmrzlinu.
Poté Liana vzala Ornelii domů…
Hned, co Liana odvezla Ornelii domů, jela i ona domů a okamžitě šla do svého pokoje.
Liana si lehla, protože se celý den cítila unavená… pak k Liane přistoupila Brenda.
„Lia, Carol tu byla dříve,“ řekla Brenda.
„Přišla?“ „Za co?“ zeptala se Liana.
„Nevím, ale ptala se, kde jsi, a já řekla, že pracuješ.“
„Dobrá věc, že jsi takhle odpověděla, a teď jí o mé práci neříkej,“ řekla Liana.
„Proč nechceš pomoct svému otci, Liana?“ řekla Brenda.
„Teď se ptám taky, proč nepomáháš svému otci ve firmě?“ odpověděla Liana.
Brenda mlčela a kdyby se s Lianou hádala, určitě by prohrála…
Brenda pak odešla do svého pokoje a nechala Lianu samotnou.
Mezitím Ornelie také dorazila domů a okamžitě šla do svého pokoje a lehla si.
Ornelie si vzpomněla, že zapomněla požádat Lianu o její telefonní číslo, protože měla předtím hodně práce a zapomněla na něj.
Pak do Ornelii pokoje přišel táta a přistoupil k Ornelii.
„Jak je to, drahoušku, s tou bodyguardkou?“ zeptal se táta.
„Proč mi táta neřekl, že to bude žena, a táta ví, že to ona mě tu noc zachránila,“ řekla Onelia.
„Táta to ví, proto táta hned zjistil, kdo to je, a ukázalo se, že pracuje jako bodyguardka,“ řekl táta.
„Ale proč si táta vybral ženu?“ zeptalase Ornelie.
„Protože ti to bude příjemné, že? Nebude to tak trapné jako s mužem,“ odpověděl ji táta.
„Emm, dobře. Táta, můžu se zeptat na její telefonní číslo? Zapomněla jsem se zeptat,“ řekla Ornelie.
Bez dlouhého čekání dal táta Ornelii číslo na Lianu.
„Teď spi, už je noc, musíš se starat o své zdraví, ano?“ odpověděl táta. Přikývlaa táta okamžitě odešel z místnosti.
📞. Haló, kdo volá?
řekla Liana,protože jí někdo volal brzy ráno…
📞. Haló, slečno, pamatujete si, čí je to hlas?
📞. Emm, vy… eh, dobré ráno, slečno, co potřebujete?
📞. Hahaha, jste tak vtipná, slečno… už jste vzhůru?
📞. Právě jsem se probudila, slečno.
📞. Můžete teď přijít ke mně domů? Musíte něco vyřídit.
📞. Nemám schůzku za hodinu, slečno?
📞. Přestaňte mi říkat slečno, přijďte rychle, nebo vás nahlásím do vaší kanceláře.
📞. O…dobře, brzy tam budu.
Liana se pak rychle připravila na sprchu a obléknutí, aby šla k Ornelii domů…
A když Liana scházela po schodech, Brenda, která byla v jídelně, uviděla Lianu, jak spěšně kráčí…
📞„Nedáš si nejdřív snídani, Lia?“ zeptala se Brenda.
„Nemám čas, později,“ řekla, pak rychle nastartovala motorku a jela k Ornelie domů…
„Dobré ráno, mami… dobré ráno, tati,“ řekla Orneliea přiblížila se ke svým rodičům, kteří byli v jídelně.
„Jsi vzhůru? Dnes brzy vzhůru,“ řekl táta.
„Emm, chci si zacvičit, tati,“ odpověděl Ornelie.
Ornelii otec se cítil divně, protože jeho dítě málokdy cvičila…
Pak zazvonil zvonek u dveří a služebná šla otevřít dveře a vešla Liana.
Služebná přivedla Lianu do jídelny, kde byli Ornelie a její rodiče…
„Dobré ráno, pane, madam,“ řekla Lianaa sepjala ruce.
„Proč jste přišla tak brzy? Ještě neuběhla ani hodina?“ řekl tatínek .
„Hehehe, Ornelie jí řekla, aby přišla brzy,“ řekla Ornelie.
„Cože? Proč? Možná se taky jen probudila, Ornelie,“ odpověděla maminka.
„Hehe, chci si venku zacvičit, doprovod mě, ano?“ řekla Ornelie a Liana přikývla.
„Můžeš jít s Ornelii?“ zeptala se maminka.
„To je v pořádku, madam,“ řekla Liana.
„Dobře, chceš se nejdřív nasnídat?“ zeptala se jí maminka.
„Není třeba, už jsem nasnídala,“ lhala Liana Ornelii mamince.
Pak se Ornelie na chvíli šla připravit a poté se rozloučila s maminkou a tatínkem.
Liana doprovázela Ornelii při běhu, šla za ní, aby se soustředila na Ornelii ochranu. Ta neustále na Lianu pokukovala…
Z nějakého důvodu se Ornelie cítila rozmazleně po tom, co měla bodyguarda, ne jako obvykle…
„Slečno, můžete mi koupit drink?“ řeklaOrnelie.
„Ehm, ale je to odsud trochu daleko, co takhle jen tenhle můj drink?“ zeptala se Liana.
„To je váš drink?“ zeptalase Ornelie.
„Ještě jsem ho nepila, tak ho vypijte, slečno,“ řekla Liana.
Pak si Ornelie vzala drink a posadila se na židli v parku…
Lianase rozhlédla…
„Nemusíš být takhle ve střehu, nejsem důležitá osoba, na kterou bys musela mít pořád pozor,“ řekl Ornelie.
Liana přikývla…
„Jsi se slečnou Brendou kamarádka už dlouho?“ zeptala se Ornelie.
„Od vysoké školy,“ odpověděla Liana.
„Nemusíš být napjatá, ber mě jako svou kamarádku,“ řeklaOrnelie.
Lianase však jen usmála a mlčela…
„Bydlíte spolu doma?“ zeptala se Ornelie znovu.
„Je v pořádku, když se pořád ptáš na takovéhle otázky?“ zeptala se Liana.
„Bojíš se, že se můj táta bude zlobit, protože se stýkám s bodyguardem?“ zeptala se Ornelie a Liana přikývla.
Ornelie vstala a za ním i Liana.
„Nebojte se, slečno, můj táta se zlobit nebude, takže se nemusíte cítit trapně, když si se mnou chcete promluvit,“ řeklaOrnelie.
„Dobře, kam po tomhle půjdeme?“ zeptala se Liana.
„Dnes nikam nejdu, ale stejně mě musíte hlídat, že?“ „Tak pojď se mnou a setkámese s mými přáteli, co říkáš?“ zeptalase Ornelie.
„Dobře, pojďme hned,“ řekla Liana.
Ornelie a Liana odešli z parku. Šli nejdřív domů, protože se Liana a Ornelie chystali převléknout…
Konec 2 části.
