Článek
Přesně taková neplánovaná zastávka dokáže někdy změnit víc, než roky pečlivého plánování. Nakladatelství Host přineslo na předvánoční pult novelu německého spisovatele Ewalda Arenze Kočičí dny – knihu, která je sice útlá rozsahem, ale hloubkou a atmosférou vydá za celý román.
Arenz píše o obyčejných lidech tak citlivě, že v jejich příbězích můžeme poznat sami sebe. Hlavními hrdiny jsou dva kolegové na služební cestě, Peter a Paula. Jejich návrat domů se díky stávce na železnici zadrhne v malebném, kopcovitém, vinařském městečku Würzburgu. Namísto návratu do zaběhnutých kolejí se ocitnou v situaci, kterou neplánovali. Zprvu panuje nervozita, ticho a bezradnost, co s volným časem. Jenže pak se do hry dostane zvláštní atmosféra místa, vůně deště, krása podzimu, starobylé uličky a toulavá kočka.
„Lékařka? Právník? Děti! V téhle strhující směsici hraní a chytání, houpání a padání nebylo ani stopy po erotice. Tak jako se předtím přetahovali slovy, dělali to teď s plným nasazením těly. Jak dlouho už neseděli na houpačce? Nešplhali na strom? Zadýchaní, rozpálení a rozesmátí se nakonec svalili do trávy. Kolem nich letní vůně vlhké trávy a nad nimi jemná trpkost povadlých listí.“(str. 57)
Kočka zde funguje jako nenápadná průvodkyně a katalyzátorka lidských duší. Otevírá dveře k rozhovorům, které by spolu ti dva v kanceláři nikdy nevedli. Ukazuje jim, jaké to je zpomalit, přestat se zběsile hnát za termíny a prostě jen být.
„Našli si svá místa, uložili kufry a zasunuli dveře. Kočka seskočila z Paulina náručí na polstrování a uvelebila se. Vlak se s trhnutím rozjel. Mlčky stáli u okna. V mlze mohli vidět obrysy vzdalující se pevnosti a vinice.“(str. 101)
Kniha je i velkým svátkem pro oči. Nádherné ilustrace Floriana Bayera podtrhují melancholický a přesto nesmírně hřejivý ráz celého příběhu. Je to čtení, které voní horkým čajem, starým dřevem a tichem domova.
Kočičí dny jsou ideální knihou pro chvíle, kdy si potřebujeme odpočinout od shonu a připomenout si, že ty nejcennější momenty v životě se často rodí z neplánovaných zdržení. Arenz nám vzkazuje, že zbloudit z cesty vlastně nemusí být chyba. Někdy je to naopak to nejlepší, co nás může potkat.
Ewald Arenz: Kočičí dny přeložila Michaela Dermauw, ilustroval Florian Bayer. Vydalo Nakladatelství Host, Brno 2026
Publikováno na iDnes.