Hlavní obsah

Koho by zvířata volila, kdyby k urnám chodila

Foto: Marie Nevěřilová

Právě jsme prodělali volby. Někdo je hluboce zklamán a někdo slaví. Podívejme se, jak si své lídry volí zvířata a zda se můžeme z jejich volebních praktik poučit.

Článek

Zvířata ve svých společenstvích uplatňují demokratické rozhodování podobně, jako my, lidé. Avšak hlavním rozdílem mezi zvířecí říši a naší lidskou společností je ten, že my dáme spíše na řeči, kdežto ve fauně rozhodují činy.

Dětinské představy

Představte si, že by k volbám chodila zvířata. Nějakého lišáka, krávu, kance či hyenu jste ve volební síni určitě zahlédli alespoň obrazně. Ale teď si představte, jak za plentu fyzicky vchází kráva. Její hovězí zadní i s oháňkou stále trčí do prostoru
a znesvěcuje úřední ráz volebního ceremoniálu. Dokážete si představit, jak kráva paznechtíkem otvírá modrou obálku, růžkem listuje volebními lístky, vybírá ten správný a vkládá ho záhadným způsobem do bezbarvé obálky? Dozajista by si musela pomáhat mimo jiné i jazykem, a tak by se mohlo stát, že omylem olízne klihový přehyb a obálka s volebním lístkem se nechtěně zalepí. Tím se její kravský hlas stane neplatným a její velké úsilí s jemnou motorikou úplně zbytečné. Zde vidíte, jak nemožné by bylo ve zvířecí říši zavádět člověčí manýry.

Zvířecí demokracie

Přesto přese všechno je dokázané, že demokracie u zvířat existuje. Projevuje se ale spíše při společném rozhodování o tom, kdy ukončit přestávku k trávení a odpočinku a jít něco dělat než při volbě vůdce (představme si sněmovnu po obědové přestávce). Tak gorily třeba o ukončení siesty hlasují hlubokým mručením. Pokud má dojít ke změně, musí mručet dvoutřetinová většina, přičemž mláďata jsou zbavena volebního práva a hlasovat mohou pouze dospělí samci a samice.
Až někde uvidíte, jak část labutího hejna rychle natahuje krk a pokyvuje hlavou, tak vězte, že hlasují o tom, zda odletět, či ještě zůstat na aktuálním místě. Přitom rychlost pohybů hlavy závisí na naléhavosti situace.
U psů hyenovitých se zase hlásí dobrovolníci, kteří půjdou na lov, kýcháním. Pokud kýchá jen málo jedinců, celá smečka zůstává doma (tak dnes jsme to odkejchali).

Přestože každé zvířecí stádo, smečka, hejno či společenstvo má svého hlavouna, je demokracie většinou přijímána jako nejvýhodnější způsob soužití. Spolupráce je totiž podmínkou přežití.

Zvířecí volební praktiky

Tak například holubi si volí svého lídra během letu. Stane se jím ten nejrychlejší a nejzkušenější, který se dokáže rychle rozhodovat. Ano, jen ten má právo celé hejno vést správným směrem. Ale pozor, pokud se vůdčí holub z nějakého důvodu zpomalí či dezorientuje, je v cuku letu nahrazen nějakým kvalitnějším holubem. Zblbnutí vlivem dlouhého setrvávání u moci u holubů prostě nehrozí.

Naopak u rodu rybek, které se jmenují koljušky tříostné, rozhodují úplně jiná kritéria. Vůdcem hejna těchto živočichů se stává ten, kdo je ze všech nejkrásnější. Protože jeho lesk a barevná kvalita svědčí o jeho prosperujícím zdraví a fyzické zdatnosti. V tomto směru má česká i světová politická scéna co dohánět.

Naopak ve včelím společenstvu, přestože by se to dalo předpokládat, tak tam při volbě včelí královny o krásu vůbec nejde. Včelích matek se totiž rodí hned několik, a tak spolu musí o titul královny včely bojovat ihned po vylíhnutí. K boji používají speciálně upravená žihadla bez zpětných háčků. Prostě se vzájemně ubodají, aby vyhrála ta nejsilnější. Matka pak ovládá všechny v úlu svými feromony. Nejenom v té včelí vládě vždycky něco smrdí.

Dalo by se říci, že napohled mírumilovné včelky volí stejnou strategii jako vlci. A tou je přímá volba vůdce v souboji. Přičemž vlčí smečka má stejně jako včelí společenstvo přísnou hierarchii. U vlků jsou to hodnosti od alfa samce až po šikanovaného omega jedince. No, a právě zespodu společnosti působí tendence k sociální expanzi a proti ní působí snaha nadřazených zvířat udržet si svoje místo. Myslím, že v tomto ohledu k sobě mají málokteří živočichové tak blízko jako vlci
a lidé. V čem se naopak s vlky občas rozcházíme je fakt, že vlčí alfa samec není k ostatním členům smečky ani panovačný, ani agresivní. Jeho hlavní charakteristikou je tichá sebejistota. „Ví, co má udělat, co je nejlepší pro jeho smečku. Vede svým příkladem. A přitom všem je velmi klidný.“ To říká Rick Mclntyre – vědec zkoumající vlky v yellowstonském parku. O lidských alfa politicích se v článku nevyjadřuje.

Jak to chodí v matriarchátu

Některým zvířecím uskupením nevládnou alfa samci, ale alfa samice. Jsou to již zmiňované včely a také sloni či hyeny.

V těchto společenstvích se moc nepočítá se samci. Ti přicházejí na scénu jen v době páření. Po zbytek času nejsou součástí party a samicím dost lezou na nervy. Tak například sloní samci jsou ještě jako mladí nuceni opustit své mateřské tlupy. Zakládají svá vlastní mládenecká seskupení, což může vypadat na velký mejdan, ale nezkušení mladí sloni na nic takového jako slavení svobody nemají pomyšlení. Smutně bloudí krajinou, o které nic neví, a bez matek jsou úplně v loji. Naštěstí dříve nebo později narazí na nějakého starého osamělého slona, který se díky svým zkušenostem stane jejich lídrem. Učí je, jak přežít v drsné krajině. Výuka není povinná – každý mladý slon může své členství v mládenecké straně kdykoliv zrušit a opustit ji. Sloni jsou z toho na větvi, ale myslím, že některým mužům by se tenhle model soužití líbil.

Co se týče hyen, tak tam jsou samci na nejnižší příčce společenského žebříčku. Jsou utlačováni, zraňováni a dovolují si na ně nejenom samice, ale i mláďata. Hyeny obecně jsou hodně drsná zvířata, BOJ je jejich DNA. Mláďata se rodí s otevřenýma očima, protože pokud se narodí dvě stejného pohlaví, musí spolu bojovat a přežije jen to silnější. O nějakém volení předsedy nemůže být v hyeních tlupách ani řeč. Vláda se dědí pokrevně. Královnu vystřídá její dcera. Hyeny jsou tak drzé a sebevědomé, že si jen jako jedny z mála zvířat dovolí na lvy. Bojují s nimi o území i o kořist.

Hyeny a lvi jsou rivaly na život a na smrt.
Myslíte, že krutá, expanzivní hyena a vypočítavý, sobecký lev by se dali přirovnat k některým vládcům lidských mocností?

Nu, a nakonec se, milí čtenáři, vrátím k tomu na začátku avizovanému hovězímu skotu. U skotu totiž neexistuje „volba vůdce“ jako u jiných druhů zvířat. Vůdcem ve stádě by měl totiž být vždy člověk. Chovatel si musí získat respekt a autoritu stáda, především u býků. Člověk by si měl udržet pozici vůdce, aby mohl se skotem efektivně manipulovat.

Jak se poučit ze zvířecích voleb do dalších let?

- Nenechme s sebou manipulovat jako skot

- Nenechme se omámit feromony jako včely

- Nepodléhejme strachu jako hyení samci

- Přestaňme bloudit jako mladí sloni

- Zachovejme klid jako vlčí alfa

- Buďme flexibilní jako holubi

- Volme krasavce jako ty rybičky

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám