Článek
Pozn. Tento dopis vyjadřuje pouze můj vlastní apel a názor na základě pracovní a osobní zkušenosti v péči o duševní zdraví, nejednám tak jménem a ani na popud žádné z organizací či svých bývalých zaměstnavatelů.
Vážený pane ministře Válku,
jako člověk s osmiletou pracovní zkušeností v přímé práci v oblasti péče o duševní zdraví, zejména v multidisciplinárním týmu a CDZ - centru duševního zdraví, Vás žádám o přehodnocení svých rozhodnutí ohledně pozastavení vývoje Reformy péče o duševní zdraví.
Rozumím, že je běžným standardem na naší politické scéně zavrhnout a zrušit vše, co předchozí vládnoucí koalice prosadila a uskutečnila, bez ohledu na její pozitivní výsledky. Z mého pohledu je ale takový přístup neekonomický, iracionální a blokující jakýkoliv pozitivní vývoj. A platí to zejména v souvislosti s Reformou péče o duševní zdraví.
Její pozastavení má katastrofální důsledky na psychiatrickou péči v České republice. Jde o plýtvání penězi daňových poplatníků ČR, EU a EHP, zejména Norska, které do počátečních projektů vložilo obrovské finanční prostředky, také jde o znevážení práce všech odborníků, kteří se na reformě podíleli.
V minulosti jste veřejně prohlásil, že protože reforma dle Vašeho soudu začala - parafrázuji - na základě animozity bývalého premiéra Andreje Babiše a bývalé ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové, nevidíte důvod v navázání na reformních krocích předchozí vlády. Domníváte se snad, že se na reformě podíleli zejména lidé politicky sympatizující s Andrejem Babišem..? Počátky reformy ale sahají až do devadesátých let minulého století…
Problémem české psychiatrické péče zdaleka není jen nedostatek dětských psychiatrů, čímž se Vaše ministerstvo nyní zabývá, ale celý systém jako takový, proto začala i reforma, tzn. s vizí kvalitní a včasné komplexní komunitní péče, dodržování lidských práv a destigmatizace lidí s vážnými duševními obtížemi, tedy v tomto ohledu i zařazení ČR mezi země civilizovaného světa.
Lidí s vážnými duševními obtížemi narůstá, pacientů přibývá. Tento vývoj ještě více uspíšila inflace a růst cen energií, protože – jak sám jistě víte – tíživá osobní finanční situace radikálně zhoršuje zdravotní stav psychiatrických pacientů a způsobuje zhoršení duševního zdraví i u jinak psychicky zdravé populace.
Bohužel českou péči o duševní zdraví trápí nedostatek personálu jako takového – i psychiatrů v péči pro dospělé a seniory, také klinických psychologů, psychiatrických sester, adiktologů (specialistů na léčbu a prevenci užívání návykových látek) a nyní i sociálních pracovníků. A nejde jen o peníze, jak se mnozí domnívají.
Vzdělávání zdravotníků potřebuje reformu samo o sobě, systém atestací klinických psychologů a psychiatrů totiž odrazuje svou komplikovaností a iracionální náročností i potencionální studenty těchto oborů, způsobuje jejich opuštění studia, kvůli tomu i někteří odcházejí do zahraničí.
Další věc, která se sice Vašeho resortu netýká, ale souvisí s ním je ta, že pro práci sociálního pracovníka v přímé péči o klienty s duš. obtížemi je potřeba absolvovat VOŠ nebo VŠ se zaměřením na sociální obor. V přímé sociální péči působí i tzv. „pracovníci v soc. službách (PSS)“, kterým stačí mít jen základní vzdělání a kurz PSS, ale z pohledu našeho zákona o soc. službách nejste kvalifikovaný k tomu, abyste jako pracovník v soc. službách bez dohledu sociálního pracovníka s VŠ či VOŠ pomáhal lidem i jinak než jen péčí o jejich hygienu a základní potřeby.
Pro civilizovaný svět jsou místní rigidní a přehnaná nastavení potřebné kvalifikace naprosto absurdní a kontraproduktivní, v konečném důsledku způsobují akutní nedostatek odborníků v péči o duševní zdraví – zdravotníků i sociálních pracovníků.
Pokud ministr dostává informace zejména od svých náměstků na základě statistik atd., opravdu nemá směrodatné informace. Doporučuji sbírat informace od jednotlivých služeb přímé péče a samotných klientů/pacientů a až na základě těchto jednat. Nespoléhat se na zprostředkované informace a na čísla na papíře či jednání s regionálními politiky. Jedině v přímé péči totiž získáte relevantní informace o vážnosti stavu péče o duševní zdraví u nás.
Reforma psychiatrické péče je apolitické téma. Každý ministr zdravotnictví bez ohledu na politickou příslušnost se tímto řídil. A i já se musím k tomuto tématu stavět apoliticky, například uznáním toho, že je nezpochybnitelným faktem, že MUDr. Dita Protopopová má obrovský podíl na rozvoji reformy tím správným směrem.
Psychiatrické nemocnice mají personální podstav, obdobně se to nyní vyvíjí i v některých nově vzniklých CDZ. Pracovníci jsou nadměrně přetíženi a kvalita služeb a péče tím trpí a zároveň i samotná existence CDZ, a tím i návratnost všeho, co se do těchto projektů vložilo.
Pracuji jako peer konzultantka, tedy pracovník se zkušeností s duševním onemocněním, nyní na velmi maličký úvazek. Kvůli pozastavení reformy nemám lepší možnosti a jsem sama v tíživé situaci. Kvůli nemoci jsem nemohla dokončit střední školu a nekvalitní a nedostatečná odborná péče a nekoncepčně nastavený sociální systém mi i znemožnily získat invalidní důchod.
Já ale nechci být závislá na důchodu a na státu. Chci pracovat a žít důstojně. To mi ale náš stát neumožňuje. Jsem schopná pracovat i třeba na plný úvazek, byť to je velmi psychicky i fyzicky náročné. Zároveň s prací ale dálkově dokončit střední školu je v našich českých podmínkách pro mne prostě nerealizovatelné, což mi velmi komplikuje život a možnosti obživy. Projekty reformy mi umožnily se díky mé práci s klienty dostat z nejhoršího a stabilizovat svůj zdravotní stav. Uplatnit se i mimo rigidně nastavené platové tabulky a zákony s péčí o lidi s duševním onemocněním související. A až jedině práce na projektech reformy mi umožnila najít smysluplné pracovní uplatnění a důstojnou mzdu.
Jako patnáctiletá jsem chtěla studovat psychologii a psychiatrii, pomáhat lidem s duševními obtížemi. Když vidím, jak zbytečně stresující a zatěžující to pro studenty těchto oborů je, opustila jsem tuto vizi velmi záhy.
Reforma teprve začala a samozřejmě není dokonalá a je potřeba ji zdokonalovat, pracovat na ni, zejména ve spolupráci se zástupci uživatelů, kterých je zatím do rozhodovacího procesu zapojeno bohužel směšně málo. Vámi ustanovená Národní rada pro duševní zdraví má 25 členů a pouze dva z nich jsou zástupci uživatelů.
Výsledky reformy budou znát až za desítky let. Měli jsme dobře nakročeno, ale nyní se vše hroutí, trpí tím zejména pacienti a klienti i jejich blízcí a celý systém péče. Mnoho odborníků přišlo o smysluplnou práci a tento vývoj nenávratně poškozuje psychiatrickou péči, která je už tak v tíživém stavu.
Opravdu Vás nezajímá, co zastavení reformy způsobuje?
Do reformy se zapojilo nejen ministerstvo zdravotnictví, ale nakonec i ministerstvo práce a sociálních věcí, v té době v čele s Vámi zmíněnou paní ministryní Maláčovou, také ministerstvo školství, ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo financí. Myslíte si snad, že všechna tato ministerstva nevidí v pokračování reformy a navázání na reformní kroky předchozích vlád smysl?
Pokud chcete dosáhnout toho, že Vaše působení ve vládě bude minimálně stejně úspěšné jako výsledky předchozích ministrů zdravotnictví v souvislosti s Reformou péče o duševní zdraví, budete pokračovat v již započatém. V reformě nejde jen o zdravotní a sociální péči, jde o ojedinělý projekt multiresortní spolupráce, což také vnáší revoluční pozitivní změnu do ústředních orgánů státní správy a jejich komunikace. Proč se něčemu takovému intenzivně nevěnovat?
Pouze pokud přehodnotíte své stanovisko ohledně reformy a navážete na kroky v Reformě péče o duševní zdraví předchozí vlády, přestane být výrok MZČR pod Vaším vedením o prioritizaci péče o duševní zdraví a její reformy jen prázdným PR prohlášením.
Situace v péči o duševní zdraví v ČR je nyní kritická. A já věřím, že ve svých rozhodnutích proti reformě jen vycházíte z nedostatku směrodatných informací.
Děkuji a jsem s pozdravem,
Marie Součková, peer konzultantka
