Článek
Je to příběh ženy, která prošla a vlastně pořád prochází těžkým obdobím. Deprese. Období, kdy jsem nebyla schopná ani vstát z postele. Finanční problémy, které trvají dodnes. A vlastně i ta deprese je pořád se mnou. Jen díky lékům už dokážu častěji fungovat skoro normálně.
Jen mě nesmí oslovit cizí člověk.
Moje deprese se totiž postupně změnila ve strach z lidí.
Přitom ještě před třemi lety jsem byla společenský člověk. Milovala jsem komunikaci, ráda jsem poznávala nové lidi a vůbec jsem se nebála světa.
Dnes jsem spíš ulita schovaná ve svém domečku.
Ale o tom tento příběh není.
Chtěla jsem se vám jen trochu představit.
A teď k tomu hlavnímu.
Příběh jedné kopretinky je můj nápad na to, jak by se jednou mohly pořizovat květiny úplně jinak než dnes.
V dnešní době stojí i obyčejná kytka několik stovek korun.
Jak se říká: Dřív bylo líp.
Mimochodem… tuhle větu jsem vždycky nesnášela. Protože dobře vím, že když se člověk podívá do historie, spousta věcí lepší opravdu nebyla. Ale svoje dětství a mládí si pamatuji jako krásné a bezstarostné období.
No vidíte…
Už zase odbíhám od tématu.
To bude asi tou mojí hlavou.
Tak kde jsme to byli?
Aha… u ceny kytek.
Tak dobrý. Ještě mi paměť slouží.
Příběh jedné kopretinky ale není jen můj příběh.
Je to příběh všech lidí, kteří o něm uslyší.
A vlastně i vás.
Ano, právě vás, kteří teď čtete tyto řádky.
Od této chvíle jste totiž součástí Příběhu jedné kopretinky.
Dlouhé roky existoval jen jeden sen.
Bydlel jen v mojí hlavě.
A pak jsem si před pár dny uvědomila jednu jednoduchou věc.
Aby sen přestal být jen snem, někdy stačí udělat jediný krok.
Tak jsem ho udělala.
A od té chvíle už nežiju jen svůj život.
Žiju Příběh jedné kopretinky.
Začínám projekt bez koruny v kapse.
Blázen?
Možná.
😜
Ale chci to zkusit.
Protože i cesta za snem je součást života. A já vůbec nevím, kam mě dovede.
Teď si možná říkáte:
„Dobře… ale co je to vlastně za projekt?“
Nebo si to neříkáte vůbec a už jste článek dávno přestali číst.
Jestli jste ale vydrželi až sem, tak vám něco prozradím.
Dnes vám ještě neřeknu všechno.
Chci, abyste šli tou cestou se mnou.
Chci psát blog o tom, jak vzniká moje první Kopretinka.
Budete sledovat radost z malých vítězství, dny, kdy se něco nepovede, nové nápady i překážky.
Protože právě to je skutečný život.
První krok už se stal.
Je jím tento článek.
A s každou další kapitolou budete poznávat můj projekt o trochu víc.
Nikdy v životě jsem nepsala články.
Nikdy jsem nebyla spisovatelka.
A přesto mám najednou hlavu plnou slov.
Jen proto, že jsem se jednoho rána rozhodla udělat první krok ke zrození jedné obyčejné Kopretinky.
Doufám, že jsem vás příliš nenudila.
A pokud chcete sledovat, kam až může dojít jeden bláznivý sen sedmačtyřicetileté ženy, budu moc ráda, když se ke mně vrátíte i příště.
Přeji vám, aby i váš život psal krásný příběh.
A třeba se jednou naše příběhy protnou na rozkvetlé louce.
Vaše Kopretinka. 🌼
