Seznamte se, Helge Schneider

Helge Schneider: Německý génius absurdity a jazzu

Když se řekne německá hudba, většina z nás si možná vybaví Rammstein, Kraftwerk nebo klasiky jako Beethoven. Ale v srdci německé kulturní scény se ukrývá jedinečný umělec, který v sobě míchá humor, jazz a špetku šílenství – Helge Schneider. Tento multitalentovaný hudebník, komik, herec, spisovatel a režisér je v Německu kultovní postavou, a přestože u nás není tak známý, jeho tvorba si zaslouží pozornost. Pojďme se podívat na jeho život a dílo, které je stejně pestré jako jeho vystoupení na pódiu.

Dětství a první tóny

Helge Schneider se narodil 30. srpna 1955 v Mülheimu an der Ruhr, průmyslovém městě v Porýní. Jeho otec Heinrich byl technik v telekomunikační firmě, později revizor, a matka Anneliese pracovala jako finanční úřednice. Hudební talent se u Helgeho projevoval už od útlého věku. V šesti letech začal hrát na klavír a ve dvanácti se pustil do hry na violoncello. Hudba pro něj nebyla jen koníčkem, ale přirozenou součástí života. S dvěma sestrami, Marliese a Kerstin, vyrůstal v městské čtvrti Heißen, kde už jako dítě ukazoval svůj nekonvenční přístup k umění.

Po škole se Helge rozhodl, že se bude hudbě věnovat naplno, ačkoliv jeho cesta nebyla přímočará. V sedmdesátých letech se živil jako pouliční hudebník a hrál s různými kapelami, například s Bröselmaschine Petra Bursche. Pracoval také jako studiový hudebník pro jazzové velikány, jako byl Albert Mangelsdorff, a skládal hudbu k němým filmům. Tento mix zkušeností z něj udělal hudebníka, který se nebojí experimentovat.

Průlom s „Katzeklo“ a absurdní humor

Helge Schneider se stal známým v osmdesátých letech, kdy začal kombinovat jazzovou hudbu s komedií a absurditou. Pod přezdívkou „Die singende Herrentorte“ (Zpívající pánský dort) vystupoval sám nebo se svou kapelou Hardcore, kterou tvořili klávesista Buddy Casino a bubeník Peter Thoms. Jeho vystoupení byla divokou směsicí improvizovaného jazzu, parodií na šlágry a bizarních historek, které diváky fascinovaly i mátly.

Skutečný zlom přišel v roce 1992 s albem Guten Tach!, které kombinovalo živé a studiové nahrávky. O dva roky později se stal hvězdou díky písni Katzeklo (v překladu „Kočičí záchod“), která se s textem „Katzeklo, Katzeklo, ja das macht die Katze froh“ („Kočičí záchod, kočičí záchod, to dělá kočku šťastnou“) dostala do německých hitparád a strávila tam 17 týdnů, s maximem na 13. místě. Píseň byla typickým Schneiderem – vtipná, absurdní, a přesto neodolatelně chytlavá. Následovalo vystoupení v populární show Wetten, dass..?, které z něj udělalo celonárodní senzaci.

Jazzman, komik, nebo obojí?

I když si Helge získal slávu díky svému humoru, je v jádru vážným hudebníkem. Jazz je pro něj srdcovou záležitostí, a jeho schopnost improvizovat na klavíru, saxofonu, trumpetu či violoncellu je obdivuhodná. Na rozdíl od mnoha komediantů, kteří hudbu používají jen jako kulisu pro vtipy, Schneider bere svou hudbu vážně. Jeho koncerty jsou nepředvídatelné – může začít seriózní jazzovou skladbou, aby ji za chvíli přerušil historkou o své fiktivní babičce nebo parodií na operu. Právě tato spontánnost ho odlišuje od ostatních.

Jeho diskografie je pestrá – od jazzových alb jako Es rappelt im Karton (1995) přes parodická Sommer, Sonne, Kaktus (2013) až po živé nahrávky jako Akopalüze Nau (2007), což je humorná narážka na film Apokalypsa). Schneider také vydal audioknihy, rozhlasové hry a několik knih, včetně kriminálního románu.

Filmový svět Helgeho Schneidera

Kromě hudby se Helge prosadil i ve filmu. V roce 1986 ztvárnil hlavní roli v snímku Johnny Flash od Wernera Nekese a krátce poté natočil svůj první vlastní film, krátkometrážní Stangenfieber. V devadesátých letech přišly jeho kultovní filmy jako Texas – Doc Snyder hält die Welt in Atem (1993) a 00 Schneider – Jagd auf Nihil Baxter (1994), které kombinují absurdní humor s improvizací. Tyto snímky rozdělily kritiky – někteří v nich viděli geniální parodii, jiní jen chaotický nesmysl.

V roce 2007 ztvárnil Adolfa Hitlera v kontroverzní komedii Mein Führer – Die wirklich wahrste Wahrheit über Adolf Hitler. Tato role ukázala, že Schneider dokáže zvládnout i vážnější herecké výzvy, i když v jeho podání nikdy nechybí ironie. Kromě filmů se pustil i do divadla – v roce 2003 napsal a zrežíroval hudební hru Mendy – das Wusical.

Kultovní, ale ne pro každého

Schneiderova tvorba není pro každého. Jeho humor je často tak bizarní, že může působit jako vtip, který pochopí jen on sám. Na druhou stranu právě tato originalita z něj udělala ikonu alternativní scény. V Německu je Helge něco jako národní poklad, který si můžete buď zamilovat, nebo mu vůbec neporozumět. Pro české diváky, kteří mají rádi humor Václava Vorlíčka nebo Zdeňka Svěráka, by mohl být Schneider příjemným objevem.

Jeho odkaz spočívá v tom, že si nikdy neklade hranice. Ať už je na pódiu s klavírem, ve filmu jako šílený detektiv, nebo píše knihu, vždycky je to Helge Schneider – neopakovatelný, svobodný a trochu šílený. Pokud vás láká objevit něco nového, pusťte si jeho Katzeklo nebo si zkontrolujte některý z jeho filmů. Možná zjistíte, že absurdity je přesně to, co vašemu životu chybělo.

Zdroje: