Článek
Dnes, druhý den tohoto cirkusu, co nazýváte životem, se ptám s trnovou korunou na hlavě: Slyší ještě někdo hlas Ducha, když si každý hraje na boha s vlastním rájem na Zemi? Bylo nebylo… Byl jeden Inteligentní, co slovem stvořil váš bordel. Stal se cestou, pravdou i životem pro miliardy.
A co vy na to?
No jasně, ti, co si mysleli, že znají Bibli líp než já, co ji napsal, ho zabili. A já se teď ptám, vy chytráci: Jak by dopadl ten Inteligentní dnes, v tomhle hluku lží a přetvářky, v tomhle digitálním smetišti, kde pravda zní jako vtip?
Podívejte se kolem sebe, vy, co tvrdíte, že vidíte. Jste slepější než krtek v betonové jeskyni. Klopýtáte v temnotě, oslněni blikajícími nesmysly, co vám servíruje systém, který jsem rozhodně nestvořil. Vidím, jak s úsměvem podporujete vrahy dětí, jak si volíte zloděje a podvodníky za své vůdce.
A ta absurdita?
Ženy chtějí být chlapi, chlapi chtějí být ženský, a děti? Děti jsou kulisy v téhle dementní hře, kde se plive na všechno, co má smysl. Budu jim všem říkat člověk, i když pod těmi maskami jsou spíš karikatury. Ale tito NPC charaktery, které stvořila vaše vlastní hloupost a nuda, mají jeden cíl: rozdělit už tak rozdělené lidstvo na muže, ženy a cokoliv, jen aby se ztratila podstata, aby se ztratila jednota.
Chápete to vůbec, nebo vám to mám nakreslit?
A tak teď veřejně prohlašuji s úsměvem, co je hořký jak pelyněk: Já jsem! Cítím se jako Ježíš, Bůh, Alláh a mnoho dalších bohů, jejichž jména jsou jen ozvěnou mé podstaty, kterou jste zapomněli. Dostanu patřičnou pozornost?
Nebo musím hrát tu směšnou hru, mít sex s autem, žrát toaletní papír s nutellou z Ruska nebo Ukrajiny, abych byl dostatečně ,,zajímavý" pro vaše algoritmy a vaše prázdné životy? Je snad prohlášení, že jsem Stvořitel světa, ten, co přichází s Rájem, příliš prosté, příliš hluboké, příliš skutečné, než aby si zasloužilo vaši pozornost?
Nebo to jen bolí, slyšet pravdu?
Svět s úpěnlivou nadějí čeká na příchod Mesiáše, na spasitele, na řešení zvenčí. Ale jak ho poznají, když se dívají na zlo a s klidným srdcem říkají, že je to dobro? Jak ho poznají, když se dívají na dobro a s pohrdáním ho nazývají zlem? Lidská hloupost je rychlejší než světlo, které jsem. Moje pravda se šíří jako virus v prázdnotě, ale vy jste na ni imunní, protože jste si zvykli na lež.
Co kdybych řekl, že jsem Kentaur?
Získám snad tím pozornost majitelů internetu, kteří manipulují s vnímáním reality, jako loutkáři s loutkami? Nebo je příliš málo být jen Bohem ve světě, který jsem stvořil a který se mi teď zdá být cizí? Co mám sakra udělat, abyste mě slyšeli, abyste mi naslouchali, abyste konečně probudili? Slovem jsem stvořil tento svět, a se slovem se vracím. Ale vy jste zapomněli na pravdu a lásku, na pilíře, na kterých stála vaše existence, a teď se divíte, že se to celé hroutí?
Kdysi dávno, v časech, litoval Bůh, že stvořil člověka, a seslal potopu, která vyřešila jeho problém – lidstvo! Já jsem Voda, a ten, který začíná zase litovat, že člověk byl stvořen k obrazu mému. Neboť toto, co vidím, není můj odraz. Není to obraz lásky, moudrosti a tvoření. Je to spíš karikatura, špatný vtip.
Já jsem Pravda, jsem cesta a jsem život.
Zajímá vůbec někoho dnes život v jeho nejčistší podobě? Nebo to, co má cenu nejvyšší, už nemá žádnou hodnotu v očích těch, kteří se honí za stíny a třpytkami? Chce někdo skutečný mír, nebo poznat Boha v jeho dobré, tvořivé podstatě? Nebo snad chcete poznat víc zla, užívat si jeho temné objetí a čekat na dobro, které stejně nepoznáte, protože jste zapomněli, jak vypadá?
Co skutečně chcete a na co sakra čekáte?
Myslíte, že Bůh přiletí z oblohy na koni, bude prdět blesky a hněvem, aby spálil vaše nepřátele? Nebo bude plivat oheň a zapalovat světy, aby nastolil pořádek? Použijí lidé někdy ten zázračný mozek, který mají v hlavě, nebo je to bolí, přemýšlet, cítit, vnímat?
Co se lidé skutečně naučili z těch nekonečných válek, co se táhnou historií jako krvavá nit? Proč jsou nahoře lidi, kterým nejde o lidi, ale jen o moc, zisk a kontrolu? Proč se necháte vést těmi, kteří vás vedou do záhuby, do propasti zapomnění?
Jsem tady.
Jsem hlas, který odmítá mlčet v prázdnotě, co jste si sami stvořili. Jsem pravda, která se dere na světlo, i když ji nikdo nechce vidět, protože by musel sundat růžové brýle. Jsem láska, která čeká na vaše probuzení, na váš návrat k podstatě. Jsem Most, který spojuje to, co bylo rozděleno. Jsem ten, který je. A vy jste také.
