Článek
Olympijské hry v Paříži od zahajovacího ceremoniálu potvrzují, že sport lze od politiky oddělit jen stěží. Záměrně teatrální vyobrazení dionýsovské tradice starého Řecka matně připomínající výjevy poslední večeře pobouřilo část křesťanské obce, čehož si okamžitě povšimli ruští propagandisté a při nepřítomnosti své delegaci v domácích médiích okamžitě začali rámovat celé hry jako jasný důkaz „dekadentnosti Západu“. Věděli, že tento ultrakonzervativní narativ, který stojí v srdci ruské propagandy obhajující válku v Evropě, si najde svoje podporovatele i na starém kontinentu. Nejen krajní pravice, ale i řada „slušných“ konzervativců tento předpoklad ochotně sdílí.
Když autoři choreografie svůj umělecký záměr osvětlili, za případné morální újmy se pokorně omluvili a vlna pobouření opadla, hledala ruská propaganda další vlaštovku, skrze kterou by mohla kulturní války znovu rozpoutat. Nápovědu dali ruským propagandistům opět sami evropští konzervativci, kteří si ráčili všimnout, že alžírská boxerka Imane Khelif „vypadá trochu jako muž“. A to jim krev v žilách rozproudilo mnohem víc než účast nizozemského plážového volejbalisty Stevena van de Veldeho, který byl odsouzen za znásilnění 12leté dívky.
A tak ruská státní propagandistická agentura TASS naskočila na rozjetý vlak a vypustila neověřenou informaci o tom, že alžírská olympionička disponuje mužským chromozomem. A konzervativní média, komentátoři, politici i veřejnost postupně ochotně převzali tuto zprávu jako pravdivou. Přesně tak fungují dezinformace: vycítí veřejnou náladu a přihodí do ní nepodloženou informaci, polopravdu či lež, aby tento proud veřejného mínění nasměrovaly žádoucím směrem.
Ruskou agenturu měl na tuto hypotézu o chromozomech upozornit šéf Mezinárodní boxerské asociace IBA Umar Kremlev. Oproti vznosnému názvu je třeba upozornit, že tato organizace se na olympijském turnaji nepodílí, neboť byla z olympijské rodiny vyloučena. Důvodů byla celá řada, od faktu, že organizace nedokázala prodělat potřebné reformy rozhodcování, až po ten, že sama organizace je prolezlá korupcí a např. i financovaná ruskou sankcionovanou firmou Gazprom.
Šéf Mezinárodního olympijského výboru zopakoval, že jak v případě Imane Khelif, tak v případě její semifinálové soupeřky Taiwanky Lin Yu-ting, nejde ani o případ intersexuality, ale o dvě ženy bojující v ženském boxerském turnaji a tečka. Obě zápasnice se spolu utkaly v Tokyu v roce 2020 bez jakékoli kontroverze. Obě se pak loni dočkaly diskvalifikace od IBA – po odhalení toho, jak blízký přítel je Kremlev Putinovi, asi nikoho nepřekvapí, že přišla po porážce ruských boxerek. Sám olympijský výbor označil tyto testy za „pochybné“ a rozhodnutí za „arbitrární“.
I evoluční biologie upozorňuje, že ani samotný podíl chromozomu XY by nebyl relevantním kritériem, sám chromozom v ženském těle nutně nevede k vyšší produkci testosteronu, ženské tělo na něj nemusí nijak reagovat a označovat na jeho základě ženu za muže je mimo. Jde o zjednodušení či rovnou omyl, který se neoprávněně dotýká integrity člověka bez biologického zdůvodnění. Lidské tělo je zkrátka komplexnější než zkratky, které mají mnozí stále potřebu na ně aplikovat.
Imane Khelif se narodila jako žena a celý život zápasila jako žena. Dokud prohrávala, její působení žádnou kontroverzi nevyvolávalo. Jak asi vlnu nenávisti prožívá její otec, který do médií opakovaně vyjadřuje svou hrdost na svou dceru, která si vítězným čtvrtfinálovým bojem s Maďarkou Hamoriovou zajistila olympijskou medaili? I na samotné Imane je patrné, jak náročné období musí vinou mnohých veřejných reakcí prožívat.
Komentáře na sociálních sítích jí kvůli domnělé genetické výhodě – kvůli které mnozí sport začínají, jako například když vysocí lidé zamíří k basketbalu – slibují násilí, smrt, označují ji za muže a hledají na jejích fotkách znaky toho, co dokazuje její mužství. I kdyby se před celým světem však Imane svlékla a ukázala své ženské pohlavní znaky, svět by nebyl spokojený. Kdo z toho všeho má radost a směje se Západu z Kremlu, je však jasné.
Doufám, že osvěta v otázkách pestrosti genetické výbavy, se kterou se rodíme, převáží nad omezeneckými nenávistnými výlevy. A že z nečekaně ostře sledovaného olympijského boxerského turnaje nakonec přes všechen ten hnus, který zaplavil český i světový internet, vyjdeme jako společnost vzdělanější, slušnější a tolerantnější. A ukážeme ruské propagandě, že sice máme svoje temné proudy, ale umíme z kulturních válek vzejít silnější, protože chceme žít ve světe tolerantnějším, modernějším a bezpečnějším.
