Článek
O poslední změně času se mluví roky, papíry ale počítají dál. V Česku se 25. října 2026 ve 3:00 vrátí hodiny z letního času na 2:00, tedy zpět na standardní čas.
Rok 2026 žádný konec nepřináší
Stejně jasně mluví i jaro. Nařízení vlády o zavedení letního času uvádí, že 29. března 2026 se ve 2:00 čas posunul na 3:00 a 25. října 2026 se ve 3:00 vrátí na 2:00.
Základní pravidlo poslední neděle v březnu a v říjnu dál drží směrnice o úpravě letního času, takže rychlá česká odpověď zní prostě: rok 2026 žádný konec nepřináší.
Tvrdý důkaz leží výš než v politických prohlášeních. Podle Úředního věstníku EU se období letního času vypisuje i pro roky 2027 až 2031.
Kdo čekal, že letošní podzim uzavře celé střídání, naráží na opačnou realitu: oficiální harmonogram pokračuje i po roce 2026. A právě tenhle suchý dokument shazuje iluzi „posledního posunu“ rychleji než jakákoli stará kampaň.
Ticho umí klamat. Když jsem prošel veřejné debaty kolem změny času, pořád se v nich vracel omyl, že covid a několik tichých let znamenaly tiché zrušení.
Jenže směrnice o úpravě letního času nikdy nezmizela a sama počítá s tím, že Komise po pěti letech zveřejní další pětiletý rozpis. To hlavní proto nezní kdy, ale proč se po roce 2019 nic nedotáhlo.
Návrh uvízl tam, kde musí vzniknout shoda
Hotovo tehdy nebylo. Jak ukazuje stav spisu Evropského parlamentu, návrh i v roce 2026 čeká na postoj Rady EU v prvním čtení.
První čtení je fáze legislativy, v níž Parlament přijme svou pozici pro další jednání, ne finální zákon. A přesně to se stalo v březnu 2019: Evropský parlament popsal hlasování jako parlamentní pozici pro další vyjednávání s ministry EU, ne jako schválený konec střídání času.
Brzdu nespustila jedna chyba. Komise už v roce 2018 připomínala, že členské státy leží ve třech standardních časových pásmech, a Rada EU už v prosinci 2018 varovala před chaosem v dopravě, logistice i na trhu, pokud by se země nerozhodly koordinovaně.
Rada EU je instituce, kde se státy musí shodnout na společné pozici, a právě tam se spor zasekl. K tomu se přidává kvalifikovaná většina, tedy potřebný počet států pro přijetí postoje Rady, a ani Komise v červenci 2025 nemluvila o uzavřené věci, ale o dalších studiích.
Jenže ten spor neleží jen v bruselských složkách. Při jarním posunu ve 2:00 jedna hodina zmizí a American Academy of Sleep Medicine v roce 2020 mluvila o akutní ztrátě spánku a horším souladu s cirkadiánním rytmem, tedy s našimi vnitřními biologickými hodinami.
Když jsem pak otevřel odborný text o letním čase z roku 2025, našel jsem i popis krátkodobě vyšší nehodovosti v prvních dvou dnech po jarní změně, i když autoři zároveň upozorňují, že výsledky nejsou ve všech zemích a obdobích úplně stejné. Právě proto dnes víc než staré sliby mluví suché dokumenty a platná pravidla.
Suché dokumenty mají proti slibům navrch
Nejtvrdší důkaz zůstává pořád stejný. Úřední věstník EU se sdělením Komise počítá se změnami i v letech 2027 až 2031 a vedle něj stojí české nařízení vlády s daty 29. března a 25. října 2026.
Když jsem si tyto dva texty položil vedle sebe, neviděl jsem žádné loučení, ale běžné pokračování režimu.
Tím se vracíme k politickému slibu z roku 2018. Podle popisu řádného legislativního postupu EU musí Parlament a Rada přijmout shodný text, jinak právní akt nevznikne.
A protože Rada v takových věcech běžně rozhoduje kvalifikovanou většinou, bez dohody dostatečného počtu států konec střídání času prostě neexistuje. To znovu potvrzuje i stav spisu 2018/0332(COD) v databázi Evropského parlamentu, který dál čeká na postoj Rady v prvním čtení.
Verdikt pro rok 2026 je proto až nepříjemně jednoduchý. Nejde o poslední posun, ale o další rok, kdy se starý slib nepotkal s právní realitou. Kdo i teď prodává „poslední změnu času“, nepopisuje plán, jen recykluje přání.
