Článek
Náboženská svoboda je jedním ze základních lidských práv – každý člověk má právo si zvolit a vyznávat jakékoli náboženství nebo také nevyznávat žádné. Je to právo zaručené Listinou základních práv a svobod, hovoří o ní článek 15 a 16. Projevy svobody víry mohou být vnitřní, vlastní každému člověku, ale také mohou být vnější – těmi dává věřící člověk najevo svou víru okolnímu světu. Nosit kříž na krku nikomu nepřipadá divné, ba naopak kříže jsou ve veřejném prostoru běžně viditelné. Zvykli jsme si také na dámy v hidžábech, občas v médiích rezonuje kupříkladu zákaz koupání v burkini plavkách nebo spor o nošení náboženských oděvů ve školách. Náboženská svoboda byla a stále je aktuálním tématem.
Náboženská svoboda, to je však také respekt vůči přání člověka, který je v ohrožení života, je mu nabídnuta například krevní transfuze a on ji kvůli svému náboženskému přesvědčení odmítne. Pro některé možná nepochopitelné, někdo by řekl hazard se zdravím. Faktem však zůstává, že na přání pacienta, který si nepřeje dostat indikovanou léčbu kvůli své víře je potřeba brát ohled. Zákon na tuto situaci pamatuje v Zákon 372/2011 Sb., zejména v § 28 o právech pacienta, kdy lze zdravotní službu poskytnout pouze s jeho souhlasem. Problematikou se zabývá také § 31 týkající se informací o zdravotním stavu pacienta. U dospělých osob je situace jasná – pokud pacient krevní transfuzi odmítá, lékař jej poučí o možných rizicích a komplikacích, ale pokud na svém rozhodnutí i nadále trvá, krevní transfuzi nepodá. Jiná, mnohem složitější je však situace u nezletilých osob.
Příběh realistický, naštěstí nikoliv reálný
K inspiraci a zamyšlení mě v tomto ohledu přiměla četba knihy Myslete na děti! od Iana McEwana. Ústředními postavami příběhu je 17letý, vážně nemocný věřící chlapec a dále soudkyně, která jeho případ dostala na stůl a má ve věci rozhodnout. Rodiče chlapce krevní transfuzi odmítají, on také – argumentuje svým silným náboženským přesvědčením. Jenže z pohledu zákona je chlapec nezletilý – může sám o sobě rozhodnout v tak závažné věci? Ano, příběh je smyšlený, ale domnívám se, že by se klidně mohl odehrát v našem současném světě. Jistě nikdo z nás by nechtěl být v kůži soudkyně, která má o dalším osudu chlapce rozhodnout. Čím by se vlastně člověk měl v takové chvíli řídit – vlastním rozumem nebo platnou právní úpravou? Ale co když je chlapcova víra ryzí a on si svá rozhodnutí dokáže velmi dobře obhájit – nejedná se pak o zásah do jeho vlastní integrity? Dohlédne vážnost svého rozhodnutí? Lze nějak účinně zjistit, že takový mladý člověk nemá své názory především od svých rodičů, kteří za něj jeho ústy mluví, ale že je o své víře hluboce přesvědčen? Do hry zde vstupují etické i právní otázky, jedná se o citlivé téma, které by případný soud musel zvažovat z více stran. V knize se nakonec soudkyně rozhodne nereflektovat přání pacienta a lékařům souhlas s transfuzí udělí, byť si svým stanoviskem do poslední chvíle není zcela jistá.
Náboženská svoboda je velmi křehká, mezi lidmi budí velké emoce. Může být ohrožena mnoha různými vlivy – ať již společenskými předsudky, politickým tlakem, stát může chtít náboženské projevy potlačovat a argumentovat tak bezpečností a veřejným pořádkem. Je toto ale správné? Náboženskou svobodu je potřeba chránit a respektovat, možná dnes víc než kdy dřív.
Zdroje:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372
MCEWAN, Ian. Myslete na děti!. Přeložil Ladislav ŠENKYŘÍK. Světová knihovna. Praha: ODEON, 2015. ISBN 978-80-207-1657-6.
