Článek
Když poslouchám otázky lidí na budoucí ekonomický vývoj, většina z nich je naformulována ve smyslu: „A kdy už bude líp?“ Jinými slovy, lidé vnímají, že „dobře“ není a že se situace bude v nějakém ohledu zlepšovat. Když dále pátrám po tom, co by se konkrétně mělo zlepšovat, na prvním místě je většinou jmenována inflace. Inflaci většina lidí vnímá jako problém číslo jedna současné ekonomiky. A když dále pátrám po očekáváních tazatele, obvykle se dostaneme k tomu, že většina lidí předpokládá, že v průběhu příštího roku ceny klesnou.
Bohužel většina z těchto mlčky předpokládaných událostí je mylná. Pokud opustíme říši přání a podíváme se, co nám říká ryzí ekonomická věda, dostaneme odpověď zcela jinou. A to hned v několika ohledech.
Tak zaprvé tu máme hospodářský růst. Zajímavé je, že pokles hospodářského růstu do recese není většinou vnímán jako velký problém. Ale vlastně to dává smysl. Pro většinu lidí totiž leží rovnítko mezi slovy „hospodářská krize“ (či recese) na jedné straně a „nezaměstnanost“ na straně druhé. A ejhle, žádný obrovský nárůst míry nezaměstnanosti nevidíme, tak jakápak recese, natož krize? A proč si dělat starosti?
Jenomže takhle jednoduché to není. Po stránce hospodářského růstu se nám skutečně daří stále hůře a není pravdou, že většiny lidí se to netýká, protože nejsou bez práce.
Konkrétně podle statistiků hrubý domácí produkt ve třetím čtvrtletí 2022 mezičtvrtletně klesnul o 0,4 %. Meziročně sice ještě rosteme o 1,6 %, ale tempo růstu výrazně zhubnulo a růst je už jen statistickou hříčkou. Už nyní je zřejmé, že za mezikvartálním poklesem HDP stojí nižší domácí poptávka. Přesněji řečeno, výdaje na spotřebu domácností pokračují v poklesu už čtvrté čtvrtletí v řadě. Přitom právě spotřeba domácností byla v posledních letech nejvýznamnějším tahounem růstu ekonomiky. Ne však už více. A to má hned několik důvodů.
Tak zaprvé takzvané reálné mzdy, tedy mzdy po odečtení inflace, se jen za druhé čtvrtletí snížily téměř o deset procent. A zadruhé zmiňme ještě alespoň výrazné zvyšování úrokových sazeb České národní banky neboli zdražování úvěrů. To jednak vede k tomu, že dlužníkům zůstane méně peněz po zaplacení splátek dluhů, jednak to také znamená, že už není tak snadné rozšoupnout se při nákupech na úvěr. A všechny tyhle popsané nepříjemnosti budou pokračovat i v dalších měsících.
Jinými slovy: Hospodářskou krizi nemusíme coby spotřebitelé poznat „jen“ podle vysoké nezaměstnanosti. Ve skutečnosti vysokou nezaměstnaností se krize projevuje jen v kapitalistické, tržní ekonomice. A to naše ekonomika již není. Nemůže být, když podíl vládních výdajů na HDP se nebezpečně blíží 50 %. Jinými slovy, nemáme už daleko k tomu, abychom byli zpola státní, tedy zpola socialistická ekonomika, a to není nějaká ideologická nálepka, to je prostě řeč statistiky. V ekonomice, kde je tak vysoký podíl státu a státního přerozdělování, se zkrátka pracovní místa drží uměle. Ať už skrze program antivirus, nebo skrze státní přerozdělování, nebo skrze státní zaměstnance.
To však neznamená, že je to pro spotřebitele a zaměstnance výhra. Není. A to právě proto, že v průměru chudnou. Chudnou domácnosti, chudnou i firmy. Zkrátka zisky firem ani výplaty od zaměstnavatelů nestíhají ani zdaleka kompenzovat vysokou inflaci. To je právě onen projev recese v ekonomice, které už se tržní říkat nedá.
Spojenou nádobou s tím je samozřejmě inflace. Ono chudnutí probíhá právě proto, že inflaci máme příliš vysokou. Existovaly a existují v zásadě dvě teorie. Podle jedné se inflace už zlomila. Vrcholila kolem osmnácti procent a nyní už bude soustavně klesat. Podle druhé teorie inflace naopak ještě hned tak klesat nebude. Bude se dál buď potácet kolem osmnácti procent, anebo dokonce ještě mírně vzroste nad procent dvacet. Čísla za říjen měla rozhodnout. A zdánlivě také rozhodla, když došlo k nečekanému poklesu inflace. Ale rozhodla jen zdánlivě.
Protože toto snížení cen energií je umělé. Dalo by se říci jen „účetní“. Tedy snížení celé inflace je také umělé. Jedná se o státní regulaci. V podstatě to nemá daleko k cenovému moratoriu v oblasti energií. Pokud chápeme inflaci technicistně jako růst koncových cen pro spotřebitele, pak prosím, je to skutečně pokles tempa růstu cen. Pokud ale jdeme ke kořenům a chápeme inflaci jako monetární jev, tedy ztrátu hodnoty peněz, pak inflace trvá, a nejen to – ona byla dokonce v říjnu ještě vyšší než v září.
Jde o to, že podobně, jako poklesy ekonomiky byly v minulosti překrývány zvyšování peněžní zásoby (až jsme si uhnali inflaci), tak taky nyní je růst cenové hladiny překrýván úsporným tarifem – to ale neznamená ani omylem, že by přirozeně ceny neměly sklon dál růst. Nebo snad že by ceny energií spontánně chtěly výrazněji klesat. Naopak. A o to jde. Zatím se nerovnováhy v ekonomice stále prohlubují: recese je teprve na začátku, lidé reálně chudnou, inflační tlaky jsou zatím stále větší. Bohužel.
Ještě jinak řečeno: V příštím roce se ještě k dlouhodobému normálu, na který jsme byli zvyklí, nevrátíme.
