Prokrastinace: co nám tím mozek říká a jak na ni vyzrát

Možná to znáte – úkol je v kalendáři, termín se blíží, vy cítíte, že byste se do něj měli pustit… a přesto skončíte u třídění šuplíku, scrollování sociálních sítí nebo mytí nádobí.

A pak přijde výčitka: „Proč dělám cokoliv jiného, jen ne to, co bych měl?“

Tohle ale není lenost. Lenost je neochota něco dělat. Prokrastinace je naopak aktivní úniková strategie. Mozek se brání, protože úkol vnímá jako příliš těžký, zahlcující nebo ohrožující. A čím víc se snažíme přemluvit, tím silněji hledáme jiné činnosti, které nám na chvíli přinesou pocit úlevy.

Prokrastinace je vlastně zpráva. Jen ji často neumíme číst:

A tak se pustíme do věcí, které nejsou důležité, ale jsou zvládnutelné. Vyčistit koupelnu? To jde. Projít e-maily? To taky. Jenže velký úkol zůstává netknutý.

Krátkodobě se uleví, protože mozek má pocit, že jsme něco udělali. Dlouhodobě ale přichází frustrace, pocit viny a tlak, který se vrací ještě silnější. A začarovaný kruh je na světě.

Možná se v tom poznáváte. Diplomka, kterou odkládáte týdny, protože nevíte, jak začít. Telefonát na úřad, který má trvat pět minut, ale už tři dny ho odsouváte. Nebo nový projekt, který vás sice láká, ale děsí vás jeho velikost.

Na povrchu to vypadá jako obyčejné odkládání. Ve skutečnosti se ale mozek snaží chránit před pocitem zahlcení nebo nejistoty. A čím víc se tlačíte do výkonu, tím větší odpor vzniká.

Možná to znáte – zase jste něco odložili a v hlavě se okamžitě ozval ten nepříjemný hlas: „Proč to nezvládám? Co je se mnou špatně?“

Pravda je ale jiná. Prokrastinace není vaše selhání. Je to jen signál, že je toho na vás moc.

První krok není vynadat si ani zatnout zuby. První krok je být laskavý vůči sobě – říct si: „Dobře, i tohle má svůj důvod.“ A když přestanete bojovat sami se sebou, uleví se vám. Teprve pak můžete hledat způsob, jak se pohnout dál.

Když se přistihneme, že něco odkládáme, první myšlenka často zní: „Kdybych měl víc vůle, už bych to dávno udělal.“ Jenže prokrastinace není o nedostatku disciplíny.

Vůle může fungovat krátkodobě – třeba když potřebujeme dokončit něco těsně před deadlinem. Ale opakované odkládání tím nevysvětlíme. Prokrastinace totiž není projev nedostatku vůle, je to mnohem spíš znamení, že je na nás kladený tlak, který už nezvládáme. Proto ani přísnější time management nebo další vnější motivace často nevedou k trvalé změně.

Naše každodenní fungování stojí na čtyřech druzích energie:

Pokud dlouhodobě vyčerpáváme jednu z těchto energií, tělo se začne bránit – a prokrastinace je jednou z cest, jak to udělá. Proto někdy nestačí přidat si další úkoly do diáře nebo se snažit „víc zabrat“. Často je potřeba začít u sebe: dopřát si odpočinek, upravit hranice nebo hledat způsoby, jak svou energii doplňovat.

Možná to znáte i vy: když chybí fyzická energie, i jednoduchý úkol se zdá nepřekonatelný. Když dochází ta mentální, nedokážete se soustředit ani na věci, které by vám jindy trvaly pár minut. Pokud sociální energie klesá, máte pocit, že na všechno zůstáváte sami. A když je narušená emoční, objevuje se tlak, strach nebo pocit, že na nic nemáte náladu.

Uvědomit si, která z těchto oblastí je oslabená, může být první krok k tomu, jak prokrastinaci porozumět – a začít ji pomalu oslabovat.

Neexistuje jeden univerzální recept, který by fungoval na každého. Některé strategie sedí jedněm, jiné zase druhým. Důležité je vyzkoušet, co funguje právě vám – a začít opravdu jednoduše.

Jednou z metod je umět rozsekat velký úkol na malé dílky. Najednou před sebou nemáte horu, ale jen jeden schůdek, na který se dá vystoupit.

Pomáhá taky zaměřit se jen na pár opravdu důležitých věcí denně. Když víte, že stačí zvládnout třeba dvě nebo tři, přestane na vás tlačit nekonečný seznam povinností.

A velký rozdíl udělá i to, když si připomenete proč vlastně chcete úkol udělat. Když znáte svůj důvod, mnohem snáz se vám hledá energie.

Tyhle tipy jsou jen začátek. Existuje ještě několik dalších metod, které mohou s prokrastinací zásadně pohnout – a každou z nich v podcastu Postup(ně) rozebírám víc do hloubky. Dozvíte se, jak přesně fungují, proč pomáhají a jak je začít používat v praxi.

Poslechněte si celou epizodu tady.

Prokrastinace totiž není nepřítel. Je to ukazatel. Upozorňuje nás, že něco v našem životě není v rovnováze. Že jsme si naložili příliš, nebo že jsme zapomněli pečovat o sebe.

Když se na ni podíváme s porozuměním místo výčitek, začne se měnit i náš vztah k práci, k odpočinku a k sobě samým.

A možná zjistíte, že cesta ven není o tom udělat víc. Ale o tom udělat méně – a lépe.

Prokrastinace je něco, co zažíváme všichni. A i když se může zdát jako překážka, ve skutečnosti nám často jen ukazuje, kde potřebujeme přibrzdit nebo udělat věci jinak. Dobrá zpráva je, že se s ní dá pracovat – a nemusí to být boj.

Možná začnete u menšího úkolu, možná u lepšího odpočinku nebo jen u toho, že se přestanete obviňovat. Každý malý krok se počítá.

A pokud chcete inspiraci, jak na to konkrétně a v různých životních situacích, pusťte si celou epizodu podcastu Postup(ně). Třeba zjistíte, že právě teď je ten nejlepší čas začít.