Článek
Znáte ten pocit? Letiště. Všudypřítomný ruch ovoněný jemnou atmosférou napětí a očekávání. Lidé všech národností, lišící se barvou pleti, vyznáním i osobními zájmy se postupně zjevují v dlouhých chodbách, jež propojují nejen dílčí brány, ale na okamžik i cestovatele samotné.
Drobná dívčina s krosnou, elegantní pán s palubním zavazadlem, děti s polštářky a medvídky, starší pár s velikým kufrem či klučina s nabušenými sluchátky a sportovní taškou. Někdo stěhuje na krátkou dovolenou v hotelu pomalu celý dům, jiný jede na roční stáž a v batůžku má pár švestek. Jeden si na noťasu opakuje zásadní body plánované přednášky, druhý si mezeru mezi lety vyplňuje četbou nebo hraním her na mobilu, třetí neklidně pohupuje nohou a upíjí předraženou kávu, zatímco čtvrtý se snivě veze na pojízdných pásech a pátý naopak hlava nehlava chvátá, protože zrovna zaznělo jeho jméno na last call.
Lyže, rybářské náčiní, kočárky, golfové hole, vozíky a nebo třeba soudek piva z bezcelní zóny. Dršťkovka, croissant nebo třeba smažák? Voňavky od Diora, kabelky Michel Corks a vedle plyšový krteček. Zahlédnout se dá prakticky cokoliv. Letušky z celého světa v těch nejrafinovanějších modelech, fešní piloti uhlazení až do nemožnosti a zároveň nervózní poslíčci, uspěchané uklízečky, usmívající se baristé a zadumané prodavačky.
Rukávem vstříc dobrodružství.
Pro někoho jen šedý stereotyp, ohraná deska, pro druhého nikdy neokoukaná mozaika, pestrá a milá podívaná. Ale když se prochází rukávem, všechen ten blázinec zůstává člověku za zády a před ním už se otevírá náruč plná dobrodružství. Jedním z nich pro mě bylo také poznání španělského Tenerife - ostrova oblíbeného nejen mezi turisty, ale i mezi celebritami. Proč se nepodívat na místo, kde mají či měli nemovitosti například Michal David, Alice Bendová, Marek Ztracený nebo Mahulena Bočanová, a kam jezdí trénovat naši vrcholoví sportovci jako třeba tenistka Karolína Muchová?
Pico del Teide v moři mraků.
Název ostrova se z jazyka původních obyvatel překládá jako Zasněžený. A opravdu, kromě toho, že si můžete na Tenerife zaplavat v Atlantickém oceánu, projít se po černých plážích, sledovat velryby, ba dokonce se na chvilku stát hrdinou Hvězdných válek, bundu a čepici rozhodně také nezapomeňte zabalit s sebou.
Kdo upřednostňuje slunnější a sušší počasí a také světlý písek, měl by rozhodně pro svůj pobyt zvolit jih ostrova. Přírodní pláže na Tenerife jsou totiž černé. Jedná se o pozůstatek vulkanické činnosti. Tamní sopka Pico del Teide je přitom se svými 3 715 metry nejvyšší horou nejenom na Kanárech, ale vůbec v celém Španělsku, což je trochu paradox vzhledem k tomu, že politicky samozřejmě Tenerife patří pod Evropu, ovšem co se týká zeměpisu, už jsme hodně blízko africkými břehům. Maroko je co by kamenem dohodil (asi 320 kilometrů).
Na jihu uměli developeři a hoteliéři polohy nedaleko černého kontinentu využít a vydobyli si dovezení zlatého písku ze Sahary. Tamní uměle vytvořené pláže tedy působí více optimisticky, navíc se teplota na jihu ostrova vlivem horkého vzduchu proudícímu tam z Afriky pohybuje v průměru o více než 2 stupně výš než ta na severu (ani tak ale nepočítejte s tropy, po celý rok bývá na ostrově kolem 24 stupňů).
Na jihu ostrova, konkrétně v Adeje, se také nalézá Siam park, což je největší evropský vodní park. Ústředním tématem Siam parku je thajská kultura. Jednou z vyhledávaných atrakcí je skluzavka, z níž návštěvník spadne do bazénu s velkým akváriem plným žraloků a rejnoků. Několikrát za sebou jej uživatelé Tripadvisoru označili za nejlepší akvapark na světě. To ale není nic pro nás!
My jsme zvolili sever právě proto, že je přirozenější a i trochu chladnější. Severní oblast je hornatější, více tam prší, vegetace je rozhodně bujnější, vzduch je obecně vlhčí a jelikož se nad oblastí kupí pasátové větry, tvoří se lidem nad hlavami tzv. moře mraků. Ve spojení s černými plážemi a divokým oceánem je to prostě bomba. Lákala nás také blízkost k některým vyhledávaným lokalitám.
Bydleli jsme ve městě Puerto de la Cruz, které leží nedaleko hlavního města (Santa Cruz) a v němž se také nachází veliká botanická zahrada a proslulá zoologická zahrada zvaná Loro park.
Přístup k oceánu bych hodnotila jako ne úplně vstřícný. Lepší bylo se koupat u městské pláže (Playa San Telmo), která byla skrytá v menším zálivu a kde se vlny tolik netříštily a nebouřily. Na velkých plážích po okrajích letoviska (playa Jardín, playa María Jimenéz, playa Chica, Playa del Castillo, Playa de Martinéz) je zkrátka a dobře oceán velmi živelný. Vstoupit do něj se sice dalo, ale byla to spíš záležitost pro zdatné plavce a nebo mladší ročníky. Určitě bych takové dobrodružství nedoporučovala rodinám s dětmi, neplavcům či starším lidem. Navíc na severu oceán není zrovna vařicí, takže i když do něj vlezete, tak si to zrovna dvakrát neužijete. Samozřejmě surfaři - to je jiná věc!
To ovšem neznamená, že by černá pláž a divoký oceán neměly své kouzlo. Naopak! Nám se velmi líbil. Užívali jsme si denní i večerní procházky podél vody, a to jak po promenádě, tak i v rušném srdci města.
Musíte se připravit na to, že na Tenerife hodně fouká a vítr není úplně nejteplejší. Je zkrátka a dobře poznat, že Poseidon nemá všechny vlny na uzdě. Voda přitom krásně hraje o skaliska, což je opravdu pěkné a romantické. V Puertu da la Cruz to lidé vědí! A vědí to hlavně hoteliéři a samozřejmě restauratéři, kteří si nad ostrými útesy staví lokály s dokonalými výhledy. Samozřejmě , pokud máte polopenzi nebo all inclusive a chcete jít večer třeba jenom na víno či na kávu, tak v těch „nejpanoramatičtějších“ restauracích musíte počítat s tím, že vám stůl u okna ani na terase pravděpodobně neposkytnou, protože jakmile zjistí, že si prostě nechcete objednat nic dražšího, tak jste pro ně spíše přítěží. Ale výjimky se najít dají.
A taková sangría v hospůdce nad rozohněnými vodami je potom extraordinérní zážitek.
My jsme na ostrov dorazili k večeru a hned jsme zamířili na výzvědy. Dostali jsme se na pláž a po promenádě jsme došli až do centra města. To bylo od našeho hotelu relativně vzdálené, nicméně v Puertu de la Cruz musíte počítat s tím, že tři čtyři kilometry prostě za ten večer nachodíte.
Narazili jsme na tamní malebný kostelík Nuestra Señora de la Peña s velmi nápaditou fontánou, jejíž zdobení připomínalo krajku.
Ve městě se viditelně mísí architektura moderní s tou původní. Velmi se nám líbily typické tradiční španělské domy s dřevěnými balkónky.
V ulicích je také všudypřítomný folklór, a to jak hudebníci s kastaněty a kytarami, tanečníci flamenca, ale třeba i domky ozdobené barevnými výšivkami.
Na druhou stranu jsme míjeli i mrakodrapy a moderní prosklené obchody.
V našem hotelu výborně vařili a u snídaně se dokonce v nabídce objevilo moje oblíbené café cortado.
Když se řekne káva a Španělsko, většina lidí si asi vybaví tzv. café con leche aneb kávu s mlékem. I to je typický způsob, jak se ve Španělsku káva podává, ovšem na můj vkus jde o dost slabou verzi kapučína bez pěny. Kdysi jsem měla to štěstí a strávila jsem tři krásné měsíce ve Valencii na pracovní stáži. A ať jsem přišla, kam jsem přišla, vždy jsem v restauraci nebo kavárně narazila na partičku místních stařečků, kteří měli před sebou menší průhledný hrnek s temnou kávou a vrchovatou mléčnou pěnou. Zkoušela jsem si napřed objednávat různé druhy kávy z jídelních lístků, ale neměla jsem štěstí, až jsem jednou číšníkovi ukázala na stolek vedle a řekla, že bych ráda totéž, co mají pánové. A on se usmál, lišácky prohlásil: „Cortado?“ a za chvíli jsem měla na stole nejlepší kafíčko na světě. Je to varianta italského espressa, jehož síla je „zkrácená (cortar - krátit)“ díky přidané mléčné pěně. U nás se neprodává. Nejpodobnější verzí je asi ristreto.
Playa Jardín.
Posilněni dobrou snídaní a luxusní kávou jsme další den zamířili na vyhlášenou pláž Jardin. Měli jsme to k ní dobré tři kilometry, ale šlo se nám lehce. Za odměnu jsme si pak pořídili parádní deku od jednoho z mnoha plážových prodavačů, kteří na rozdíl od jiných destinací nabízeli své zboží nejen plni elánu, ale vždy usměvaví a nikdy nedoráželi.
Před cestou zpět jsme se ještě ujistili, že opravdu nedaleko playa Jardin leží Loro park a že k němu z naší části letoviska jezdí vláček. Následně jsme stočili své kroky zpět k hotelu. Výhledy jsme měli famózní. Neučesané vlny, kamenné stavbičky a následně celý divoký záliv. Stejně krásný ve dne jako v noci.
Také jsme objevili místo, odkud bylo vidět poměrně dobře na tzv. Lago Martinez. To je velký komplex bazénů těsně u oceánu, kam míří všichni ti turisté, kteří by si na dovolené také rádi zaplavali v klidnější vodách a kteří podobně jako my neměli velké štěstí na koupání u hotelu.
Není to přitom žádný akvapark, spíš se jedná o několik obřích nádrží, pár mini skluzavek a řadu ostrůvků, mostů a vodotrysků ve velké zahradě plné lehátek s krásným výhledem na Atlantik i na Teide. Komplex se nachází přímo v Puertu de la Cruz a my jsme měli to štěstí, že od našeho hotelu jsme to k němu měli jen pár kroků.
Lago Martinez.
Počkali jsme si proto na slunný a relativně teplý den a areál jsme samozřejmě také navštívili. Celodenní vstup činil na celý den 5,5 euro na dospělou osobu s možností opustit areál na oběd, pokud jej někdo ve svém ubytování čerpal . My jsme sice měli jen polopenzí, ale po dvou hodinách pěkného počasí se prokázalo, že na severu není nikdy počasí stabilní. Zastihl nás chlad, déšť a dokonce i menší bouřka, tudíž jsme rovněž odcházeli v poledne.
Místa na lehátkách se najít dala, byť to chtělo trochu toho štěstíčka. Tehdy jsme si užili zejména u čtyř bazénů čistě pro dospělé. Dnes bych určitě ocenila i zbývající tři uzpůsobené dětem. Určitě dobrá volba pro ty, kteří nevyhledávají dobrodružství na rozdíl od návštěvníků parku v Adeje. Klídek a pohoda. A kdo má rád adrenalin, součástí areálu je i kasino.
Jak vypadá tenerifský západ slunce? Jaké pocity v člověku vyvolá velrybí show? Mají i na severu nějakou světlou pláž? Jak vypadá místo, kde se natáčely Star wars a jaké pohledy skýtá vrchol Teide? To a mnohé další v pokračování příští rok.
