Článek
Během naší dovolené na Moravě jsme si s holkami troufli i na Punkevní jeskyně, přestože ta menší oslavila rok teprve na jaře. Na Moravu totiž nevyrážíme často, proto jsme chtěli poznávat co nejvíc jejích zajímavých koutů a vzhledem k tomu, že ani jeden z nás ještě Macochu neviděl, riskli jsme to.
Nejprve musím všechny případné zájemce varovat, že přijet do Moravského krasu třeba jen s denním předstihem (nedej bůh v den plánované prohlídky) a myslet si, že se jen tak v sezóně seženou lístky, je naivní. Kapacita je omezená a zájem enormní. Kupovala jsem vstupné online víc jak měsíc a půl předem a už zbývalo jen omezené množství míst na ty nejranější hodiny, zatímco ta počínající 10. hodinou a dál byla vyprodaná buď kompletně, nebo zbývala třeba jen 1 vstupenka.
Zeleno-žlutý vláček má v zadním vagónu místo na nesložený kočárek.
Totéž platilo i o ubytování. I to jsem rezervovala s více jak měsíčním předstihem a sehnat něco pro rodinu, byť jen na jednu noc, v oblasti poměrně rychlého dojezdu k jeskyním (do 20 km) bylo téměř nemožné. Nakonec jsme měli štěstí a sehnali poslední volný pokoj v Blansku.
Proč tak blízko? Počítejte se mnou. Nejpozdější čas na návštěvu jeskyní, který byl ještě volný, byl v 9:20 (jinak byly volné dřívější), nicméně ke vstupu se musí buď jet 20 minut vláčkem (jezdí cca po 10 minutách čili potřebujete alespoň 30 minut na jízdu, pokud nejede zájezd s cestovkou, který zabere klidně 3 po sobě jedoucí vlaky, a pokud jako my nepotřebujete vézt nahoru kočárek, který bez složení vozí jen žluto-zelený vláček, který ovšem nejezdí pokaždé), nebo jít cca 2 km do kopce pěšky (cesta dolů trvala pěšky 30 minut, takže nahoru min. 40 minut). Tudíž v 8:30 nejméně být na parkovišti. Cesta od ubytování by tedy neměla trvat příliš dlouho, protože ještě musíte dát dětem najíst a všechno sbalit a nanést do auta, pokud pokračujete po jeskyních zase dál…
První prohlídka začíná už v 8.20, tudíž na parkovišti by člověk měl ideálně stanovat :)
S patřičným předstihem jsme tedy dorazili na placené parkoviště Skalní Mlýn. Slečna u vjezdu vybírala 50 Kč (možnost platit kartou jsme nezjišťovali, ale moc bych na to nesázela). Napřed jsme šli do tamního informačního centra koupit jízdenky na vláček a zároveň na lanovku na Macochu. Lze pořídit jednosměrnou i zpáteční a na rozdíl např. od vlaků v Bavorsku, nemusíte předem hlásit časy nástupu. Tam karty brali. Ochotná zaměstnankyně na informacích nám také vysvětlila, že zatímco zelené vláčky mohou vézt pouze složené kočárky, ty zeleno-žluté pojmou kočárek vcelku. Periodicita jízd ovšem není pravidelná. Jelikož pršelo a v kočárku jsme měli schované dítě a hodně věcí, rozhodli jsme se počkat na barevnou kombinaci.
V blízkém hotelu zrovna podávali hostům snídani. Někteří si ji brali na krytou terasu, což nás zmátlo. Mysleli jsme si, že mají otevřeno pro všechny. Nicméně, personál byl ochotný. Nechal nás sedět na terase, ba dokonce mi umožnili objednat si kávu. Silný déšť nás tak neobtěžoval a za cca 20 minut jsme už seděli ve vláčku.
U vstupu do jeskyní je k dispozici několik obchodů se suvenýry (hlavně různé kameny, plyšoví netopýři a trička). Je tam také bistro, automat s nápoji a WC. Paní u pokladen nám dala pokyny ohledně kočárku, a totiž, že jakmile oznámí začátek prohlídky, budeme procházet turniketem, za nímž kočárek necháme, a on tam na nás počká. Dokonce nám ho tam nechali ještě i během doby, kterou jsme strávili nahoře na Macoše, což bylo super. Do jeskyní totiž s kočárkem vskutku nevstoupíte.
Před začátkem prohlídky jsme měli cca 10 minut čas, proto jsem obě děti teple oblékli (v jeskyních je 8 stupňů a hodně mokro, takže rozhodně potřebujte bundy, klidně i nepromokavé kalhoty, nebojte se čepice a volte boty, které nekloužou) a mladší dostala mlíčko (ta starší naopak napít nedostala, protože prohlídka trvá hodinu a v jeskyních se čůrat nedá). Mimi jsem si pak dala do manduky, dala jsem jí dudlík a modlila se, že usne, což ve svém oblíbeném dopoledním čase naštěstí udělala.
Jeskyně jsou krásné. Prohlídka je rozdělaná na suchou (hahaha) a mokrou část, kdy během té suché se smí fotit. Kdo má ale na břiše mimi, tak toho moc nenafotí, protože pořád kouká hlavně pod nohy a kryje dítěti hlavu. Chodník je vlhký, takže když to šlo, držela jsem se zábradlí (na stěny se sahat nesmí), navíc často musíte šlapat pod úhlem. Součástí trasy je také značné množství schodů. Bezpečnost a chování druhé dcery proto celou dobu hlídal manžel. Naštěstí je celkem opatrná a relativně vychovaná. Míjeli jsme třeba úchvatný stalagnát zvaný Anděl, kde průvodkyně asi dvacetkrát prosila, aby na něj nikdo nesahal… což znamená, že my jdeme a ještě ho dceři znovu ukazujeme a znovu jí říkáme, jak je to důležité na něj nesahat a proč, načež pak samozřejmě zaslechnu, jak se nějaký chlapec chlubí mámě, že na něj sáhnul. A nejlepší bylo, že zatímco ona byla rozzlobená, jeho táta byl očividně nad věcí a přistupoval k tomu asi tahle - no, tak si kluk sáhnul, vždy je to fuk, je to jenom blbá jeskyně. Ani jeden synka nehlídal (přestože je logické, že děti láká dělat zakázané věci) a ještě ten následný přístup…
Vrcholem suché prohlídky je samozřejmě propast Macocha. Tajemné kouzlo jejího dna člověka dokáže vskutku ohromit. Rozhodně mě zaujala víc zdola, než z horního stanoviště.
Následně jsem se přesunuli k lodičkám. Měli jsme štěstí. Ještě dva dny před naší návštěvou jezdily lodě jen v omezeném provozu, protože dlouhodobý déšť nebezpečně zvedl hladinu Punkvy. Začínalo se prý od konečné stanice a jelo se jen malý kousek.
Nástup do lodičky s miminkem je relativně bezpečný, zejména pokud máte někoho, kdo vás jistí. Doporučuji posadit se doprostřed, protože osazenstvo na kraji musí dost často uhýbat hlavami před různými nástrahami, jež si relativně úzká říční ulička na člověka připravila.
Jak jsem nastupovala, tak se malá na okamžik probudila. Chlad a temnota jí nahnaly strach a chvíli to vypadalo, že ji neutěší ani zpěv, ani dudlíček. To by nebylo ideální, jelikož během plavby kapitán přednáší o tom, co zrovna míjíme, a dětský pláč by osazenstvo pěkně nepříjemně rušil. Možná by na ní platilo pořádné pochování, ale z manduky bych ji rozhodně na vodě nechtěla vyndávat, tudíž jsem si začala docela zlořečit, že jsem ji brala s sebou. Malá ale během přibližně tří minut zase zabrala, a tak jsem se uklidnila. Po nějakých deseti minutách na lodi se ještě jednou vystupuje za účelem návštěvy jedné skryté síně, nicméně pak už se jede jen chvíli, tudíž kdyby se mimčo probudilo v tento moment, už by to by se to dalo zvládnout.
Malou ale plavba ukolébala pořádně, a tak jsem se po konci prohlídky rozhodli ji nepřendavat do kočárku a zamířili jsme rovnou k nedaleké stanici lanovky. Ta jezdí de facto na počkání a jedna cesta, byť do hodně strmého kopce, netrvá ani pět minut. Nahoře se projdete kolem několika obchodů a občerstvení, načež můžete obdivovat zase jinou tvář a dimenzi Macochy, a totiž nabízí se vám pohled do propasti shora. Nás ovšem nijak zvlášť neoslnil, tak jsem hned zase běželi zpátky na lanovku.
Následně jsme vyzvedli kočárek, a jelikož se konečně vyjasnilo, malá se probudila a měli jsme dostatek času a energie, rozhodli jsme se sejít na parkoviště pěšky. Stálo to za to, neboť Punkva je řeka nebývalých půvabů - čistá, bystrá, plná oblázků. Asfaltka je dobře schůdná, zastíněná okolním lesem. Škoda, že ke konci zase začalo pořádně pršet a my se museli běžet schovat.
Starší dceři se líbilo velké mlýnské kolo u dolního stanoviště. Kdybychom měli více času, určitě bychom šli také do nedalekého Domu přírody. Myslím, že jsem u parkoviště zahlédla také nějaké prolézačky, ale bylo mokro, proto jsem je nijak nezkoumala.
Jsem ráda, že jsme výlet absolvovali. Kdo má děti trochu větší, tak určitě mohu doporučit. S malou už bych podruhé do jeskyní nešla, protože bych se bála, že neusne a bude rušit ostatní, nicméně, jak píšu v úvodu, dá se to. Komu by stačila třeba jen Macocha shora a hezká procházka lesem, tam bych problém s děckem neviděla. Třeba Vám naše zkušenost bude ku pomoci v rozhodování.
Zdroje: https://www.dumprirody.cz/moravsky-kras/, https://punkevni.caves.cz/
