Článek
V příbramské pahorkatině na okraji Brd leží Vysoká u Příbramě. Jedná se sice o nenápadnou obec s necelými šesti sty obyvatel, v jejím srdci však stojí malý novorenesanční zámeček - Památník Antonína Dvořáka - který je navíc obklopen romantickým dobře udržovaným parkem.
Parkování i vstup do parku jsou zdarma. Program a prohlídky včetně ceníku jsou k dispozici na oficiálním webu
My jsme přijeli do Vysoké z Bohutína (kde se dá dobře najíst a je tam také moc hezký kostelík). Správný směr jsme poznali nejen podle všudypřítomných šipek a ukazatelů, ale také podle typického dřevěného plotu lemujícího celý park.
Kousek před vstupem do zahrad jsme narazili na poměrně velké veřejné parkoviště, kde rozhodně nebylo plno a kde se dal najít stín.
Hned za hlavní bránou stojí kavárna v anglickém stylu. Tam jsou k dispozici pěkné toalety (zdarma), malá výstavní síň a venkovní i kryté posezení. Platit lze i kartou. Otevírací doba kavárny se liší podle ročního období (musíte se podívat na oficiální web). Na místě nebylo moc lidí, ale park má kouzelnou atmosféru, proto jsme si kávu i džus moc užili.
Cesta parkem je příjemná. Dá se zvládnou s kočárkem. Hned na začátku po levé straně je pěkné jezírko, ale ještě to není to Rusalčino. Přesto je zastávka u něj potěšující. Architekti zvolili na tvorbu mostu břízové kmínky a větvě, které tak vůbec nenarušují ráz okolní krajiny a působí vyloženě pohádkově.
V parku je na 1500 stromů a vede jím modrá turistická značka, která leží mimo jiné na poutní trase do Santiaga de Compostela.
V areálu se konají různorodé kulturní akce. Nedávno tam například v zahradě hráli Rusalku, přičemž dílčí scény se odehrávaly v odlišných koutech parku. My jsme míjeli některé rekvizity. V budově památníku se konají koncerty, lze navštívit výstavy…nicméně pořadatel neopomíjejí ani dětské návštěvníky.
Doporučuji se podívat alespoň do prvního patra k pokladně. Vila je vevnitř působivá, udržovaná a dole je několik krásně zařízených pokojů, v nichž nechybí ani koncertní křídlo.
Jednou z možností, jak zabavit ratolesti, je vyrazit na procházku parkem spojenou s poznáváním hudby. Na webu památníku lze stáhnout aplikaci zvanou Říše zvuků a vyrazit na jednu z naučných stezek (dětská má asi 1,5 km).
Další z jezírek. My jsme jej omylem považovali za to Rusalčino, avšak podle jednoho z komentářů se to pravé Rusalčino nachází až v lese za areálem a není zdaleka tak úhledné. Děkuji tedy za opravu. Kdo bude chtít, může hledat to pravé. Komu postačí úhledné jezírko se sochou vodní víly jako „náhražka“, může v klidu brouzdat jej areálem.
My jsme na pokladně památníku dostali jiný tip. Za 50 Kč nám prodali mapku parku, na níž bylo označeno deset míst. V daných lokacích jsou v parku připevněné malé dřevěné krabičky, ve kterých jsou ukryty kousky do pexesa a jsou tam také kvízové otázky spojené se životem a dílem slavného skladatele. Malou moc bavilo hledat „poklad“, a navíc nám zbyla hra na dlouhé deštivé chvíle.
Krabičky s „pokladem“.
Po cestě jsme také obcházeli úly s informačními tabulemi věnujícími se životu včel, zahlédli jsme datla, ba dokonce jsme viděli plavat v rybníčku žábu, což už jsme nezažili dlouho.
Výlet do Vysoké by se možná některým mohl zdát obyčejný a až příliš klidný, nicméně právě v oné meditativní atmosféře tkvělo jeho úžasné kouzlo. Zejména v kontextu dnešní doby, kdy na nás ze všech médií vyskakují zprávy o „overturismu“, přeplněných ulicích a frontách do různých chrámů, čekání na letištích… zejména v takovém čase jsem si uvědomila, jak hezké to bylo, projít se perfektně udržovaným parkem, posedět, pozdravit se s těmi několika dalšími cestovateli, velmi příjemnými lidmi z památníku a děvčaty, která tam jsou v kavárně na letní brigádě, a přitom mít místo téměř pro sebe. Kdo má, podobně jako můj manžel, radši soukromí, určitě vyrazte.
Zdroje:
https://antonindvorak.cz/o-pamatniku/rise-zvuku-vysoka/
