Lednice, jejíž opakovaná návštěva Vás nebude tížit na duši, ba naopak

Zámek Lednice je součástí rozsáhlého Lednicko-Valtického areálu, jenž byl na sklonku 90. let připsán na seznam UNESCO mimo jiné proto, jak skvěle si architekti poradili při propojování přírodní scenérie a stavebních památek.

Musím uznat, že procházka místním perfektně udržovaným parkem, který se svými téměř 200 ha patří k největším v Evropě, je kapitola sama o sobě. Člověk si říká, že kdyby byl zahradníkem z povolání, tak právě takové místo by patřilo mezi jeho vysněnou pracovní zónu. Tam by se mohl vyřádit.

Původními majiteli areálu se už ve 13. století stali štýrští Liechtensteinové, kteří se postupně propracovali do pozice nejbohatšího moravského rodu. Předčili dokonce slavné Žerotíny.

Lednické stavby měly v průběhu času mnoho podob. Stála tam středověká vodní tvrz, později renesanční zámek, pak barokní sídlo a jízdárna…Současná podoba Lednice pochází poloviny 19. století (1846-1858), kdy se kníže Alois II. z Liechteinsteina rozhodl sídlo přetvořit v duchu anglické gotiky a na místo Vídně tam pořádat reprezentativní letní šlechtické radovánky.

Areál nabízí hned 9 prohlídkových okruhů. My jsme zamířili na místa, kde probíhala všechna ta zhýčkaná setkání evropské šlechty, a totiž do reprezentačních sálů v přízemí (I. prohlídkový okruh) a užívali jsme si pohled na mistrně vyřezané stropy, luxusní dřevěné obložením a naprosto dechberoucí vřetenovité schodiště.

Zaujalo nás také muzeum Milana Knížáka. Jeho styl je značně specifický a může se zdát jednoduchý, nicméně často se pod zdánlivě naivní přímostí skrývají další už o něco komplikovanější vrstvy.

Za dalšími prohlídkami člověk musí buď nasadit tempo a počítat s delší procházkou, nebo může jako my zvolit královské pomocníky. Povoz určitě ocení děti.

Další variantou je plavba zámeckým areálem, kterým se vine řeka Dyje. Trasa je obousměrná a vede jak k Janovu hradu, tak k Minaretu. Cestou se dozvíte mnohé zajímavosti z historie, ale i ze současnosti. Zejména o životě a potřebách různých vodních živočichů.

Bobři jsou možná dobří, ale správcům Lednice přidává jejich přemnožená skupinka s každým padlým stromem dříví pod kotel neutuchajícího stresu. Každý rok prý zvířata způsobí v parku škodu převyšující 2 miliony korun. Památkáři se snaží věc řešit, ale možná se bude muset přistoupit k radikálnímu řešení - koryto Dyje přehradí česla a výletní lodě už se k minaretu nedostanou. Škoda. Na druhou stranu se takto uvažovalo v roce 2011 a lodě tam stále jezdí…

Romantický byl lovecký zámeček Janohrad. Člověk si úplně dokázal představit, jak se tam kdysi dávno sdružovalo panstvo před začátkem honitby. Je to takový český Downton.

Je humorné, když se člověk dočte, že mezi nejvyšší minarety v Evropě patří právě ten lednický. Turecká věž má 60 metrů a byla vybudována na popud Aloise Josefa I. na přelomu 18. a 19. století. Minaret byl postaven v době romantismu, kdy byl v módě zájem o exotické kultury a architekturu. Liechtensteinové přitom měli v oblibě sbírky z Orientu a měli v parku i další exotické stavby a pěstovali také exotické květiny ve svém známém skleníku.

Dle pověsti si kníže Alois I. z Lichtenštejna chtěl původně postavit kostel, ale církev mu to nepovolila. Na truc se pak rozhodl postavit mešitu, ale kvůli nestabilnímu močálovitému podloží mohl postavit jen minaret. Aby alespoň věž mohla stát, musela být sestavena z velmi těžkých kamenných kvádrů a podpořena 500 dlouhými dřevěnými kůly.

Minaret se dá prohlédnout i vevnitř (je tam 8 sálů a výstava orientálního umění), ale nejlepší zážitek je rozhodně vylézt nahoru. Výhledy, které se pak nabízejí, nemají konkurenci.

V oblasti je také Kroměříž, ale kdybyste si měli vybrat, určitě jeďte radši do Lednice. Ostatně čísla mluví samy za sebe - ročně navštíví areál přes 4 miliony návštěvníků. Přidáte se?

Zdroje:

https://www.zamek-lednice.com/cs/o-zamku

https://www.januv-hrad.cz/cs

https://www.plavby-lednice.cz/en/

https://cesky.radio.cz/kvuli-bobrum-se-lode-v-budoucnu-nedostanou-v-lednici-k-minaretu-8356746