Článek
Úryvek:
“Ožral se tu noc Manya, jako zvíře se ožral; ne tady v Krivé, ale až v Tolčemeši u žida, pobil se s parobky a prý se i pobodal, kdož ví; až k ránu se vrátil, zpuchlý a pobitý, a teď vyspává ve stáji. Koně by se měli napojit, myslí si Juraj, ale nebudu se ti plést do tvých věcí. Když nemluvit na koně, tož dobře; sám si je obstarej. A Polana – jako stín, raději jí nevidět. Nu, jsou to věci, kaboní se Hordubal; co robit? A horko, horko jako před bouří, mouchy zlobí, och, jaký mrzký den! Juraj se loudá do sadu za stodolou; ale i tady jaksi – co tu? Jen kopřivy čpí, a nač tu tolik střepů, cigánstvo takové – Jako stín je Polana: dřepí kdesi v komoře a nic – Bůh s tebou; ale víš, je tu těžko člověku. Hordubal si mne starostlivě vlhký týl. Inu, bouřka bude, měl by Štěpán sklidit domů seno – Přes plot Hordubal a obchází dědinu zadem, podívat se po nebi co a jak. Dědina odzadu – jako když se odspodu díváš na stůl, samé hrubé dřevo a roubení; a jako by tě nikdo neviděl, jako by sis hrál s celým světem na schovávanou; jen ploty a lopuch, kapusta ožraná housenkami, a tu jakési smetiště, blín, durman a cikáni, cikánské chajdy za dědinou – Juraj se zastavil a váhá: jej Bohu, kam jsem to zašel! Sama je Polana, Štěpán bez sebe ve stáji… Hordubalovi se rozbouchalo srdce. Čert vem cikánku! Zrovna tu sedí na zemi, machna stará, hrozná, a víská cikáně. „A co by chtěl pán?“ skřehotá cikánka. „Cikánko, cikánko,“ trne Juraj, „mohla-li bys uvařit nápoj lásky?“ „Hej že mohla,“ šklebí se cikánka, „a co mi dáš?“ „Dolar, americký dolar,“ vyhrkl Hordubal, „dva dolary –““
Už víte? Dneska hádáme českého autora světové úrovně, do jehož repertoáru patří romány, hry, reportáže, cestopisy… Kdo má v hlavě iniciály K. Č., tuší. Kdo váhá, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme četli ukázku z trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život od Karla Čapka.
Víte, že:
Karel Čapek svou slavnou noetickou trilogii koncipoval jako hluboké zkoumání hranic lidského poznání (noetika = teorie poznání). Každý román nahlíží na lidský osud z jiné perspektivy a ukazuje, jak zkreslené a relativní může být naše vnímání pravdy. Čapek psal knihy v době, kdy se vášnivě věnoval zahradničení, a tato záliba přímo ovlivnila jeho literární metodu. Samotnou strukturu lidské osobnosti totiž přirovnával ke kořenovému systému. Při psaní závěrečného románu Obyčejný život například nepoužil klasický chronologický děj, ale metodu psychoanalytického vrstvení: úředník na sklonku života píše svůj životopis a zjišťuje, že v něm nenese jen jednu „obyčejnou“ identitu, ale tucet různých, často protichůdných osobností (básníka, hrdinu, hypochondra, perverzního chlapce i zbabělce). Hordubal ukazuje, jak pravdu o člověku zvenčí deformuje společnost (soud a drby na vesnici zcela zničily skutečný příběh Hordubalova srdce). Povětroň ukazuje, jak pravdu zvenčí rekonstruujeme pomocí fantazie (tři neznámí lidé vytvářejí tři úplně odlišné životní příběhy umírajícího neznámého letce). Obyčejný život ukazuje, že ani my sami zvnitřku nedokážeme poznat svou vlastní pravdu, protože se skládáme z davu různých „já“. Čapek tak předběhl svou dobu: ještě před rozvojem moderní psychologie a poststrukturalismu ukázal, že člověk není jediný pevný monolit, ale mozaika nespočetných možností.
Bylo to lehké? Jací jste vy a jste takoví i pro své blízké/kolegy nebo někoho zcela neznámého a existuje jedna absolutní pravda, nebo má každý tu svoji? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
