Článek
Úryvek:
„Viděl, jak všichni vpředu na okraji lesa na něho upírají oči, a řekl, „Arre caballo! Kupředu koni!“ a cítil, jak se hruď jeho statného koně na stále příkřejší stráni vzdouvá a jak se sivá šíje napíná, a před sebou viděl sivé uši a natáhl ruku a popleskal koně po vlhké sivé šíji, a ohlédl se k mostu a spatřil jasný záblesk z těžkého, zavalitého, špinavě zbarveného tanku tam na silnici a pak nezaslechl žádný hvizd, ale jenom dunivě zvonivý zvuk se štiplavým pachem, jako když se roztrhne kotel, a sám se octl pod sivákem a sivák kopal nohama do vzduchu a on se pokoušel vyprostit zpod té tíhy. Mohl se hýbat docela dobře. Mohl se pohnout doprava. Ale když se pohnul doprava, jeho levá noha zůstala pod koněm naprosto nehybná. Jako by byl v té noze nějaký nový kloub; ne kyčelní klub, ale nějaký jiný, který se otáčí na strany jako závěs dveří. Tu zcela jasně poznal, co se stalo a právě v té chvíli se statný sivák vzepřel na kolena a pravá noha Roberta Jordana, která předtím správně odkopla třmen, volně klouzla přes sedlo a dopadla na zem vedle jeho trupu a Rober Jordan ohmatával oběma rukama stehenní kost na místě, kde levá noha ležela nehybně na zemi, a oběma rukama nahmatal ostrou kost, kde tlačila na kůži. Sivák stál téměř nad ním a Rober Jordan viděl, jak se mu vzdouvají žebra. Tam, kde seděl, byla zelená tráva poseta lučními květy a pohlédl dolů po stráni na druhou stranu k silnici a k mostu a k rokli a k silnici a uviděl tank a čekal na další záblesk. Granát přiletěl téměř okamžitě a zase bez hvizdu a v jeho výbuchu s pachem prudké třaskaviny, mezi létajícími hroudami hlíny a bzučivě odlétající ocelí spatřil jak si statný sivák sedá klidně vedle něho, jako by to byl nějaký cirkusový kůň. A když se pak podíval na sedícího koně, slyšel, jaké vydává zvuky.“
Už víte? Dneska hádáme jednoho z nejvýraznějších autorů 20. století. Kdo tuší inciály E. H., je blízko. Kdo váhá, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme četli ukázku z románu Komu zvoní hrana od nikoho jiného než od Ernesta Hemingwaye.
Víte, že:
Název knihy Komu zvoní hrana (For Whom the Bell Tolls) si Hemingway vypůjčil z duchovního kázání anglického básníka Johna Donna z roku 1624. V originálním textu se píše, že žádný člověk není ostrov sám pro sebe a smrt kohokoliv zmenšuje lidstvo jako celek, protože všichni jsme jeho součástí. Z toho vychází i slavná závěrečná myšlenka kázání: „Nikdy se neptaj, komu zvoní hrana; zvoní tobě.“ Hemingway se tak snažil vystihnout hlavní myšlenku románu, a totiž že boj za svobodu a spravedlnost ve španělské občanské válce není jen věcí Španělů, ale týká se celého světa. Hemingway přitom nevycházel pouze ze své představivosti. V letech 1937–1938 pracoval ve Španělsku jako válečný dopisovatel. Kniha pak vyšla v říjnu 1940 a během prvních několika měsíců se jí prodalo přes 500 000 výtisků, což z Hemingwaye udělalo definitivně finančně nezávislého autora. V roce 1941 doporučila porota Pulitzera udělit hlavní cenu právě tomuto románu. Předseda komise ji však vetoval, protože knihu považoval za „ofenzivní“ a příliš vulgarizující. Ten rok nakonec cena za krásnou literaturu udělena vůbec nebyla.
Bylo to lehké? Komu zvoní hrana dnes? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
