Článek
Úryvek:
„Sansa se na pobočníkův turnaj odebrala se septou Mordane a Jeyne Poole v nosítkách se závěsy ze žlutého hedvábí tak jemného, že viděla skrze ně. Barvily celý svět dozlatova. Za městskými hradbami byla vedle řeky vztyčena stovka pavilonů a obyčejný lid přicházel po tisícovkách, aby se podíval na hry. Nádhera toho všeho brala Sanse dech; blyštivá brnění, obrovští koně pokrytí stříbrnými a zlatými čabrakami. výkřiky davu, praporce třepetající se ve větru… a rytíři sami, rytíři především. „Je to lepší než v písních,“ šeptala, když našly místa, která jí zajistil otec, mezi urozenými pány a dámami. Sansa se toho dne oblékla překrásně, do zelených šatů, které podtrhovaly nádheru jejích zlatohnědých vlasů, a věděla, že se na ni dívají a usmívají se. Pozorovala hrdiny ze stovky písní, jak jeden po druhém defilují před nimi, každý nádhernější než ten před ním. Na kolbiště vjelo sedm rytířů Královské gardy, všichni kromě Jaimeho Lannistera odění ve zbroji barvy mléka s plášti bílými jako čerstvé padlý sníh. Ser Jaime na sobě také měl bílý plášť, ale pod ním zářil zlatem od hlavy až k patě, měl přilbici ve tvaru lví hlavy a zlatý meč. Ser Gregor Clegane, Hora, která jede, jak mu říkali, se kolem nich převalil jako lavina. Sansa si pamatovala lorda Yohna Royceho, který byl před dvěma lety hostem na Zimohradu. „Jeho brnění je bronzové, tisíce a tisíce let staré, zdobené rytinami čarovných run, které ho chrání před zraněním,“ šeptala Jeyne. Septa Mordane ukazovala na lorda Jasona Mallistera, v indigové zbroji zdobené stříbrem, s orlími křídly na přilbici. Na Trojzubci skolil tři z Rhaegarových vazalů. Dívky se chichotaly při pohledu na válečnického kněze Thorose z Myru, v jeho vlající červené róbě a s vyholenou hlavou, dokud jim septa neřekla, že kdysi vystoupil na zdi Štítu s plamenným mečem v ruce.“
Už víte? Dneska hádáme první díl slavné knižní série, jejíž neméně proslulé seriálové zpracování viděly milióny lidí a zájem o obojí neustává. Kdo váhá, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme četli ukázku z textu Píseň ledu a ohně (Hra o trůny) od G. R. R. Martina.
Víte, že:
Dnes již kánonický svět Her o trůny vznikl v hlavě George R. R. Martina v době, kdy byl hluboce frustrovaný svou prací v Hollywoodu. Jako televizní scénárista neustále narážel na rozpočtové limity a producenti mu dokola vyčítali, že jeho scénáře obsahují příliš mnoho postav, obřích bitev a drahých kulis. Martin se proto rozhodl napsat román, u kterého se nemusel vůbec krotit, a vytvořil tak monumentální příběh s obřími hrady a stovkami postav s vědomím, že je „zcela nezfilmovatelný“. Při tvorbě se inspirativně opřel o skutečné krvavé události z lidské historie, zejména o anglickou válku růží mezi rody Yorků a Lancasterů (předlohy pro Starky a Lannistery) nebo o masakr v Glencoe, který posloužil jako přímá předloha pro šokující Rudou svatbu. Ironií osudu je, že právě tento gigantický „vesmír“ se o dvě desetiletí později stal nejnákladnějším a pravděpodobně i nejúspěšnějším televizním seriálem všech dob. Martinova neomezená představivost tak nakonec Hollywood donutila změnit pravidla a dokázat, že i ten nejrozsáhlejší fantasy svět lze přivést k životu.
Bylo to lehké? Byli jste spokojeni se seriálovým závěrem, nebo stále doufáte, že knihy skončí jinak? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
