Článek
Úryvek:
„Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu, vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle shánějící dávku drogy, hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci, kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očima a podnapilí vysedávali a kouřili v nadpřirozené temnotě bytů se studenou vodou, vznášeli se přitom nad vrcholky velkoměst a kontemplovali o džezu, kteří odhalili mozky Nebesům pod nadzemní dráhou a spatřili mohamedánské anděly, jak se potácejí prozřelí po střechách činžáků, kteří procházeli univerzitami se zářivýma studenýma očima, měli halucinace o Arkansasu a tragédii Blakeova světla mezi válečnými vědátory, které vyloučili z akademií pro bláznovství a publikaci obscénní ódy na oknech lebky, kteří křehli zimou v neholených pokojích ve spodním prádle, pálili peníze v koších na odpadky a naslouchali přes zeď Hrůze, které zkopali do přirození, když se vraceli přes Laredos opaskem marihuany pro New York…“
Už víte? Dneska hádáme ikonický text americké beatnické skupiny. Hádáte iniciály A. G.? Kdo váhá, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme četli ukázku z Ginsbergova Kvílení.
Víte, že:
Tato kultovní básnická skladba vstoupila do historie nejen jako hlas beatnické generace, ale především skrze mediálně sledovaný soudní proces za šíření obcennosti. Když Ginsberg báseň v roce 1955 poprvé veřejně přečetl v San Franciscu, vyvolal u publika absolutní vytržení, avšak po knižním vydání o rok později americké úřady celý náklad zkonfiskovaly. Policie a prokuratura byly šokovány otevřeným zobrazováním homosexuality, užívání drog a vulgarismy, a tak poslali nakladatele a Ginsbergova přítele Lawrence Ferlinghettiho před soud. Během procesu se však zvedla obrovská vlna solidarity ze strany předních literárních kritiků a akademiků, kteří před soudcem přesvědčivě obhájili, že báseň má hlubokou uměleckou i společenskou hodnotu. Soudce nakonec v přelomovém rozsudku prohlásil Kvílení za zcela legální, čímž zásadním způsobem posunul hranice svobody slova a uměleckého vyjadřování v celé Americe. Úvodní a nejznámější část básně je navíc napsaná jako jediná nekončící věta. Ginsberg v ní rytmicky vrství divoké obrazy, vize a emoce, které odděluje pouze opakováním slova „který“ (who), čímž vytváří strhující, téměř hypnotický jazzový rytmus. Básník chtěl tímto způsobem napodobit dlouhý, nepřerušovaný dech a horečnaté tempo moderního života i šílenství své doby. Místo klasické gramatiky tak větu drží pohromadě jen fyzické možnosti přednášejícího – správně by se totiž měla přečíst na jediný souvislý výdech, dokud recitátorovi nedojde vzduch.
Bylo to lehké? A čeho vy jste byli v životě svědky? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
