Článek
Úryvek:
„Jak jsi krásná, přítelkyně moje,
jak jsi krásná,
oči tvé jsou holubice
pod závojem,
vlasy tvé jsou jako stáda koz,
které se hrnou na hory Gileádu.
Zuby tvé jsou jako stádo ovcí
před stříháním,
jež z brodiště vystupují,
a každá z nich vrhne po dvou,
žádná z nich neplodná nezůstane.
Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,
ústa tvá půvabu plná.“
Už víte? Dneska zabrousíme do náboženství. Kdo váhá, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme četli ukázku z Písně písní aneb Písně Šalamounovy.
Víte, že:
Nejsmyslnější poezie Starého zákona se do biblického kánonu dostala jen vlásek a po dlouhých teologických debatách. Text totiž ani jednou neobsahuje jméno Boží a zcela bez studu oslavuje tělesnou touhu, fyzickou krásu a milostné vzplanutí dvou milenců. Aby ji starověcí učenci uchránili před cenzurou a úplným vyškrtnutím, museli přijít s propracovaným alegorickým výkladem: židé v ní začali vidět lásku Boha k vyvolenému izraelskému lidu a křesťané zase vztah Krista k církvi či lidské duši. Přesto si text uchoval svou syrovou básnickou krásu plnou exotických přirovnání, kde jsou zuby milované přirovnávány ke stádu ostříhaných ovcí a její ňadra ke dvěma kolouškům. Ironií osudu se tak z ryze světské a erotikou protknuté milostné lyriky stala jedna z nejposvátnějších básní západního světa, kterou věřící po tisíciletí přednášejí s hlubokým náboženským pohnutím.
Bylo to lehké? Vidíte onu metaforu? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
