Článek
Úryvek:
„U nás v kibucu Jikhat žil jeden starý mládenec jménem Cvi Provizor, byl pomenší, asi pětapadesátiletý, měl tik a liboval si v šíření špatných zpráv: o zemětřeseních, o leteckých neštěstích, o budovách, které se zřítily, o požárech a záplavách. Ráno si pokaždé přivstal, aby si stihl přečíst noviny dřív než ostatní a poslechnout si v rádiu všechny zpravodajské relace a mohl vás pak ve dveřích jídelny ohromovat informacemi o dvou stech padesáti hornících uvězněných v zavaleném uhelném dole v Číně bez naděje na záchranu nebo o trajektu, který se převrátil a potopil se šesti sty cestujícími na palubě během bouře v Karibském moři. Sypal z rukávu úmrtní oznámení. Vždycky jako první věděl, která slavná osobnost právě zemřela, a zpravil o tom celý kibuc. Jednou ráno mě zastavil na cestičce před zdravotním střediskem: „Znáš spisovatele Wislavského?“„Ano. Znám. Proč?“ „Umřel.“ „To je mi líto.“ „I spisovatelé umírají.“ Jindy mě zastihl, když jsem měl službu v jídelně: „Viděl jsem ve smutečních oznámeních, že ti zemřel dědeček.“ „Ano.“ „A před třemi lety ti taky zemřel dědeček.“ „Ano.“ „Tak to už ti žádný nezbyl.““
Už víte? Dneska hádáme knihu významného izraelského autora a mírového aktivisty s iniciály A. O. Kdo váhá, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme četli ukázku z knihy Mezi svými od Amose Oze.
Víte, že:
Slavný izraelský spisovatel Amos Oz v knize popisuje život v fiktivním kibucu Chulda s mrazivě přesnou autentičností, protože sám na podobném místě přes třicet let žil a těžce fyzicky pracoval. Jako mladík totiž utekl z rodného Jeruzaléma, změnil si příjmení z Klausner na Oz (což v hebrejštině znamená „síla“) a chtěl se stát ideálním socialistickým rolníkem. Život v kolektivní komunitě, kde neexistovalo soukromé vlastnictví a všichni si viděli až na dno talíře, ho však naučil, že ani ten nejideálnější utopický systém nedokáže lidstvo zbavit osamělosti, drbů a drobných lidských tragédií. Příběhy v této povídkové sbírce zavedou čtenáře mezi zdánlivě spokojené obyvatele kibucu, z nichž každý uvnitř svádí svůj osobní boj s nepochopením a touhou po porozumění. Ironií osudu tak člověk, který vstoupil do kibucu, aby splynul s ideálem kolektivu, v něm nakonec našel ten nejlepší materiál pro své komorní, psychologicky hluboké příběhy o lidské samotě.
Bylo to lehké? Existuje ideální šťastná společnost? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
