Článek
Úryvek:
„Potom, když jsem konal potřebu za křovím, našel jsem tam kočku březňačku a tou jsem se vytřel; ale její drápy mi rozjitřily celou řitní hráz. Z toho jsem se nazítří vyléčil, vytíraje si ji rukavičkami matčinými, libě páchnoucími po smrďavce.
Potom jsem si ji vytíral šalvějí, fenyklem, koprem, majoránkou, růžemi, listím tykvovým, kapustou, cviklou, révovím, ibiškem, diviznou, která je na zadečku červená, locikou a špenátovým listím. To vše dělalo mému stehnu velmi dobře. Potom bažankou, peprníkem, kopřivami, kostivalem; z toho jsem dostal lombardskou úplavici, od čehož jsem si pomohl, vytíraje si ji svým příklopcem.
Potom jsem si ji vytřel prostěradly, ložními pokrývkami, záclonami, poduškou, kobercem, stolním prostěradlem, utěrkou, ubrouskem, kapesníkem, nedbalkami. Ze všeho toho měl jsem větší rozkoš, než prašivec, kterého češí…Vytíral jsem si ji senem, slámou, koudelí, chlupy, vlnou, papírem. Ale: Na zadnici mnoho ulpívá, neotřeš-li ji kopřivami, luním, chmelem, románem, zavinutou řepou, křídlatkou, čemeřicí, okurkami a koberci…“
Už víte? Byť to tak možná nevypadá, dneska hádáme jednoho z předních renesančních autorů, jehož jméno figuruje v učebnicích po boku Cervantese a Shakespeara. Kdo váhá, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme četli ukázku z textu Gargantua a Pantagruel z pera Franciose Rabelaise.
Víte, že:
François Rabelais publikoval své slavné satirické romány pod pseudonymem Alcofribas Nasier (což je anagram jeho vlastního jména), protože byl původně uznávaným lékařem a řeholníkem. Příběhy o obrech plné groteskního humoru, obžerství, vulgarismů a výsměchu tehdejší scholastice i církevnímu pokrytectví okamžitě vyvolaly obrovský skandál a teologická fakulta na pařížské Sorbonně je oficiálně odsoudila jako kacířské. Rabelais se v nich však nevysmíval jen tak pro nic za nic - pod pláštíkem šokujícího lidového humoru ukryl hluboké humanistické myšlenky o svobodě vzdělávání a toleranci, což nejsilněji vyjádřil ve svém fiktivním klášteře Théleme s jediným pravidlem: „Dělej, co se ti zlíbí.“ Naštěstí byl Rabelais díky svým vysoce postaveným patronům (z řad kardinálů a samotného krále Františka I.) chráněn, takže jeho bujná fantazie a nespoutaný jazyk navždy obohatily francouzštinu o stovky nových slov a slovních hříček.
Bylo to lehké? Můžeme si skutečně dělat, co se nám zlíbí? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
