Niagarské vodopády uchvátí i zklamou naráz

Nikdy jsem neměla ráda Američany a po své návštěva Spojených států jsem se ve svém přesvědčení utvrdila. Asi nikde jsem neviděla takovou navoněnou bídu jako za velkou louží. A teď ani tak nenarážím na finance jako na hodnotový systém, přístup ke kvalitě věcí a na přetvářku.

Příkladem budiž Niagara a její vodopády. Fascinující přírodní úkaz hrubě narušený lidskou přítomností. Na jedné straně tak z původní krásy ukusuje kanadská metropole posetá fluoreskujícími kasiny, na druhém břehu výhled kazí krachující americké hotely. Vodopád je v noci nasvícen tak, že co pár minut mění barvu - modrá, zelená, červená, žlutá, oranžová…Prostě vezmu něco, co je přirozeně půvabné a ve snaze to „udělat super-úžasným“, stvořím klišé.

Přitom z lodi a několika vyhlídek je znát, že vodopády jsou skutečným úkazem, jehož energie je neskutečná. A proto, kdo se chystá na ta místa, vězte - budete nadšeni i zděšení zároveň. Ale to je život!

Začněme tím horším, což je za mě rozhodně noční nasvícení Niagara falls.

Stejný pohled za denního světla už působil lépe, přesto je poznat, že tok má přistřižená křídla a věžáky pohled vyloženě hyzdí.

Zejména večer je vidět, že jak Američané, tak Kanaďané nejsou zrovna decentní.

Vodopády samotné jsou ale nádherné a představují neuvěřitelnou přírodní sílu.

Skočit do peřejí se nedoporučuje. Nejvyšší z vodopádů, Podkova, má přes 50 m a historicky pád přežili asi 3 lidé.

Především z lodě, která vás doveze až k chřtánu vodního obra, si odnesete tunu zážitků a modrou pláštěnku (zdarma k palubence).

Jako zajímavost jsme četla, že vodopády dvakrát vyschly. Jednou přirozeně z důvodu nadstandardně teplého počasí, jednou uměle (bylo třeba leccos opravit, probádat, postavit). U vodopádu je také obří elektrárna zásobující světlem a teplem nedaleké Buffalo.